Wicked Flesh and Wings of Butterfly (13)

26. listopadu 2009 v 23:27 | Anetka.ph |  Wicked Flesh and Wings of Butterfly

ano, já vím, sem líná, nespolehlivá a bla bla bla bla bla... XD XD XD
ale ještě nás čeká pár dalších překvápek O __ O (a mě ve středu zkoušky na řidičák XD XD XD tak mi držte palce)
so enjoy :)

13
"Co-cože?" posadil jsem se a zkoumavě se na něj zahleděl. "Co to plácáš?"

Vytáhl se do sedu a přitáhl si kolena k sobě.

"Co ti na sobě připadá tak odpornýho?"

"Já… ne, nech to být, je to jedno," zamumlal.

"Frankie, není to jedno. Pověz mi, co se děje."

"Tak dobře, ale… musíš-musíš mi slíbit, že nebudeš naštvanej," zamumlal.

V té chvíli jsem měl vážně pocit, že z toho dělá moc velkou vědu, ať už je to cokoli.

"Fajn, slibuju."


"M-mám… jizvy. Spoustu."

Překvapeně jsem se na něj podíval. "Jaký jizvy? A kde?" Nikde jsem žádnou jizvu neviděl.
Snažil se otřít si slzy z tváří. "B-brian říkal, že mu l-líbí, když mi u toho teče krev." Obličej schoval do dlaní.

"On ti ubližoval, Frankie? Kde máš ty jizvy? Co se stalo?" Měl jsem spoustu otázek a žádnou odpověď. Frank jenom zakroutil hlavou a nedostal jsem z něj ani slovo. Přitáhl jsem si ho k sobě a objal ho, i když se vzpouzel.

"Já ho tak nenávidím," vzlykl.

"Už ti nic neudělá." Vyděsil mě, ale snad to na mě nebylo vidět. Co všechno si musel prožít?

"Já vím," zašeptal. "Promiň, že zase dělám scény." Vstal a vypadal, že už se trochu dal dohromady.

"Počkej přece, a co ty jizvy?" zeptal jsem se opatrně.

Zhluboka si povzdechl a setřel si poslední slzy.

"To nevadí, nemusíš. Pojď za mnou," natáhl jsem ruku. Váhavě ji přijal a nešikovně se mi stulil na klíně. Chvíli se ještě vrtěl, ale pak si hlavu opřel o moje rameno a usnul.

Když jsem si byl jistý, že už ho nevzbudím, zvedl jsem se a opatrně jsem ho donesl do ložnice.

Sundal jsem mu kalhoty a chtěl ho přikrýt, když v tom mi došlo, že mluvil o jizvách. Ale ať jsem se díval jak jsem se díval, nic jsem neviděl a vzhledem k tomu, že na sobě měl jenom spodní prádlo, jsem toho viděl docela dost.

Zkusmo jsem poodhrnul okraj jeho boxerek a zalapal jsem po dechu. Od jeho kyčlí níž se táhly dlouhé tenké a stále ještě zarudlé jizvy. Jak mu tohle mohl někdo udělat?! Vždyť je to šílený!
Odporný!

Otřeseně jsem ho zakryl a šel si pustit televizi. Neměl jsem ponětí, jak se k němu mám ráno chovat.

Programu v televizi už jsem ani nevěnoval pozornost, když jsem v ložnici slyšel pohyb.

"Gerarde? Proč nejdeš spát?"

"Už jdu. Jenom jsem tak trochu přemýšlel, kam všechno tohle spěje," zvedl jsem se a zamířil za ním.

***

Ráno jsem se vzbudil, ale místo, kde ležel Frank bylo prázdné. Po chvíli přemýšlení mi došlo, že slyším puštěnou sprchu. Nechtělo se mi ještě vstávat, ale musel jsem jít do práce. Tak jsem se vyhrabal z postele a šel udělat kafe.

"Gerarde? Gerarde??" zaječel z koupelny. "Gerarde!"

Okamžitě jsem tam letěl a už jsem se děsil, co se zase stalo. Frankův pokus zakrýt svou nahotu byl ale opravdu chabý.

"Ježiš promiň," snažil jsem se otočit, ale jeho obraz mi z hlavy opravdu nevymizel. "P-proč jsi tak křičel?"

"Nemám tady ručník, asi jsem si ho nechal v ložnici," pípl a jeho tváře nabyly sytě červeného odstínu.

"Jojo, jasně, hned ti ho donesu."

Po chvilce se už Frank objevil zcela oblečen, ale narůžovělý odstín mu ještě zůstal. Kafe jsme vypili v tichosti a jelikož ani jeden z nás nesnídal, brzo jsme zamířili ven z bytu. Než jsme se rozešli každý na jinou stranu, ještě jsem ho před vchodovými dveřmi zastavil.

"Dneska asi příjdu celkem pozdě, hoří nám termín, tak se asi všichni učmáráme k smrti," pousmál jsem se.

Pokýval hlavou a otočil se k odchodu. Zamračil jsem se.

"Počkej," chytil jsem ho zezadu za ruku a přitáhnul k sobě. Dlaněmi jsem mu sjel na boky.

"Nechceš jít se mnou?" zašeptal jsem mu do ucha. Ani nevím, co mě to popadlo.

"Chci. Ale musím do práce," obtočil kolem mě ruce.

"Příjdeš pozdě," řekl jsem, ale ještě jsem se nehodlal vzdát té klidné chvilky.

"To je fuk. Dáš mi pusu?" zamumlal, a když jsem se na něj podíval, zase zčervenal. Bylo to
neuvěřitelně roztomilý.

Nic jsem na to neřekl, jenom jsem se k němu sklonil a jemně se mu přitiskl ke rtům. Všechno mi připadalo až podivně reálné; ne jako včera, kdy jsem potřeboval snad jenom sex. Mohl jsem cítit vůni jeho vlasů, i to, že měl tu samou kávu jako já, každý záhyb jeho těla, jak se na mě tiskl. Roztřásly se mi z toho ruce; z toho, jak měl dlaň položenou na mé tváři. Ten pocit snad ani nejde
popsat.

Pomalu jsem se odtáhl. "Spěchej domů," stačil mi zašeptat s úsměvem, otočil se a zamířil opačným směrem. Nespíš jsem tam ještě chvíli musel stát, rozechvělý, zmatený, neuvěřitelně spokojený. Euforické endorfiny mě uváděly do zpola omámeného stavu. Nechápal jsem, co se děje. Teď už mi to příjde k smíchu, ale tehdy jako by kolem mě kroužil úplně první opravdový pocit. Dokázal jsem zapomenout na všechno ostatní.

V podobném rozpoložení se mi podařilo strávit zbytek dne. A nejhorší na tom bylo, že jsem se ani nechtěl vzpamatovat, ten pocit jako by byl na dosah, ale nedokázal jsem ho chytit a schovat do šuplíku…

Kdybych tohle někdy měl vyslovit nahlas, asi bych se radši zabil, ale duševní rozmluvy se snad nepočítají.

***

Zasunul jsem klíč do zámku a zjistil, že Frank ještě nepřišel. Vpochodoval jsem do bytu s náručí jídla a rožnul. Frankova bunda visela na věšáku a boty byly pohozené na zemi jako obvykle.
Když je doma, tak proč má zhasnuto?

"Franku?" Nic. "Frankie, kde si? Dones' sem něco k jídlu…" Pořád ticho.

Šel jsem se podívat jestli nespí, ale postel byla ustlaná a všude bylo až přehnaně uklizeno, což jsem na svědomí samozřejmě neměl. Už zbývala jenom koupelna. Zaťukal jsem a chtěl vejít, ale bylo zamčeno. Částečně jsem si oddechl. Alespoň, že byl doma, ale neslyšel jsem tekoucí vodu. Zaťukal jsem znova.

"Franku? Jsi v pořádku? Ozvi se, slyšíš?!" zvýšil jsem hlas, kdyby mě přes dveře náhodou neslyšel.

"Je-je mi fajn… běž pryč," zafňukal z druhé strany dveří.

"Co se děje? Otevři, prosím…" rozhodně jsem ho tam nehodlal nechat. Neodpovídal.

"Frankie… prosím… chci ti pomoct."

V zámku naštěstí cvaklo; už jsem si představoval, že si budu muset zničit dveře. Vpadl jsem do koupelny a uviděl Franka sedět na zemi, jak si objímá kolena. Nevěděl jsem, co bych měl říct.

"Co se stalo?" posadil jsem se vedle něj a pomalu ho vzal za ruku.

"On za mnou přišel do práce," zašeptal neslyšně.

"Kdo on? Myslíš toho… Briana? Ublížil ti?! Jestli jo, tak já si ho najdu a-"

"Ne, ne, ani se mě nedotkl."

"Tak co se stalo?" naléhal jsem. "Jak vlastně ví, kde pracuješ?"

"Musela to být úplná náhoda!" zakvílel. "Prostě si tam najednou v poledne jen tak nakráčel s celou tou jeho partou. A já jsem se nestihl schovat."

"Vážně ti neublížil?" chtěl jsem se ujistit.

"Ne, jenom si stoupnul k zelenině, přesně uprostřed, a začal na celej obchod…"

"Co?"

"Křičel… a nechtěl přestat… a pořád říkal jaká jsem děvka, a jak je rád, že už mě s sebou nemusí tahat, a všichni se na to dívali," vzlyknul. "A pak přišel šéf, a myslel si, že já můžu za ten řev a
vyhodil mě." Zabořil mi hlavu do ramene a já jsem si ho postupně přetáhl na klín.

"Neplakej," pevněji jsem ho objal. "A vysvětlil si mu to?"

"Já sem to zkoušel, ale on neposlouchal. Nikdy nikdo neposlouchá."

"Ale poslouchá… A to, co říkal Brian není pravda. Si úžasnej člověk," snažil jsem se ho povzbudit.

Udiveně se na mě podíval. Políbil jsem ho na čelo. "To bude dobrý."

"Ne, nebude. Musím se odstěhovat."

"Cože?" nechápal jsem a vůbec se mi to nelíbilo. "Proč by ses měl stěhovat?"

"Protože teď nemám práci, nemám na nájem."

"To nevadí, nějakou práci najdeme. Můžeš zůstat, i kdybys nic nenašel. Teda když budeš chtít…" usmál jsem se, protože peníze byly to poslední, co mě teď zajímalo.

"Ale říkals, že sám si jen taktak vystačíš. Nechci být na obtíž."

"Nebudeš na obtíž. Já tě tady chci, Frankie. A o peníze se nestarej, dostanu něco navíc za přesčasy a tak."

"Vážně můžu zůstat?" zeptal se nejistě.

"Vážně můžeš zůstat," prohrábl jsem mu vlasy. "Donesl jsem večeři, nechceš se jít najíst dokud je to ještě k jídlu?"

"Tak jo," usmál se. Konečně.

* * *

Ale Frank snědl jenom pár těstovin, a pak se stočil do klubíčka a usnul, div, že nespadnul z pohovky.

Nechtěl jsem ho budit, takže jsem ho odnesl do postele a snažil se ho svléknout tak, abych ho u toho neprobudil. Doufal jsem, že si to ráno nevyloží nějak špatně, protože jenom v boxerkách spal normálně.

Přikryl jsem ho a šel se osprchovat. Nesnášel jsem, když jsem se musel sprchovat ráno. Znamenalo by to totiž, že bych musel vstát o pět minut dřív… a na to jsem prostě neměl buňky.

Vrátil jsem se a vklouzl na ním pod deku. A k mému překvapení se na mě Frank otočil a objal mě kolem pasu.

Zasmál jsem se. "Ty podvodníku! Já se tě tady snažím nevzbudit a ty si celou dobu vzhůru!"

"Bylo to fajn," vyplázl na mě jazyk. "Náhodou jsem se probudil až u svlíkání," zasmál se.

"To sem rád, že se u toho dobře bavíš."

A pak mi věnoval goodnight kiss.

Bylo to zvláštní, ale vážně jsem se od něj nemohl odpoutat. Opravdu klidný jsem byl, jenom když vedle mě tiše oddechoval.

<3
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kyuu-san Kyuu-san | 28. listopadu 2009 v 23:00 | Reagovat

Waaaaaaaaa!!!!!!
Málem jsem dostala heart attack když jsem sem přišla a viděla že je další díl!
Opravdu musím říct že se mi zdá že je to čímdáltím zajímavější a čímdáltím lépe napsané! ^^ A ještě by bylo záhodno dodat, že se mi s nějvětší pravděpodobností jen nezdá :D.
Jen pevně doufám že další díl bude brzo, nebo že na něj přinejmenším rozhodně nebudeme muset čekat tak dlouho jako teď :P.

Jinak držím palce s tím řidičákem ^^. Mít potvrzeno že můžeš legálně jezdit v autě není k zahození ^_-

2 Dannie Dannie | Web | 29. listopadu 2009 v 12:40 | Reagovat

panebože!!! ty si FAKT napísala pokračovanie *štastím celá bez seba*... a ešte aké pokračovanie!!!
nádherná časť, veď tak ako vždy... len by sa patrilo, keby časti pribúdali aspoň o trochu častejšie :)

3 Anetka.ph Anetka.ph | 29. listopadu 2009 v 22:31 | Reagovat

já se na to nemíním vykašlat, vážně... akorát mi to prostě trvá no... XD XD XD

4 Kyuu-san Kyuu-san | 30. listopadu 2009 v 17:50 | Reagovat

[3]: My ti věříme. Prostě jen máme deprese z toho když musíme tak dlouho čekat :D

5 pajush:-* pajush:-* | 7. ledna 2010 v 13:49 | Reagovat

užasnéé jako vždy....sice po dlouhe dobe novy dil ale jak vidim stalo to za to si pockat:-)

6 VeroN VeroN | 21. ledna 2010 v 22:11 | Reagovat

Yeah!=D super to je a už bolo aj na čase a tak dufam ze na dalsi si zas nebudem musiet cakat par mesiacou ale inak supeeer=)

7 Kyuu-san Kyuu-san | 29. ledna 2010 v 12:36 | Reagovat

Um... máme ještě nějakou naději, že bude ještě někdy pokračování?

8 Anetka.ph Anetka.ph | 6. února 2010 v 22:47 | Reagovat

jistě ;)

9 Dannie Dannie | Web | 25. prosince 2010 v 14:19 | Reagovat

haló haló.. žije to tu ešte?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.