Wicked Flesh and Wings of Butterfly (12)

2. května 2009 v 0:29 | Anetka.ph |  Wicked Flesh and Wings of Butterfly
ok, já vím, že mi to trvá děsivě dlouho, ale prostě nestíhám, takže se nedivte, jestli píšu sračky, protože jsem už asi dva dny nespala XD XD XD

enjoy <333

Z toho oloupanýho kousku něčeho, co jsem měl v nájemní smlouvě popsaný jako 'kuchyňskou linku', jsem si vzal svůj hrnek s kafem a snažil se nepobryndat, když jsem si sedal do kouta na zem. Jako vždy jsem dělal, že tam nejsem.

Ještě, že jsem se s ním nevyspal, proletělo mi hlavou a já se nestačil divit. Neříkám, že mě ani jednou nenapadlo to dotáhnout do konce, ale stejně… nikdy jsem se o pocity toho druhýho nezajímal. Ale je fakt, že v naprosté většině případů to bylo oboustrané. Doufám, že se ze mě nestává patetická slečinka.

S Frankem to bylo divný… ne, divný ne, ale jiný a zvláštní. Nechtěl jsem od něj jen tělesné uspokojení a to mě děsilo. Za tu dobu, co se mnou bydlel, jsem ho stihl poznat.
Zjistil jsem o něm spoustu drobností a jeho vrtochů; třeba, že si zuby čistí alespoň pětkrát denně, že rád nosí dívčí trička, že zbožňuje gumový medvídky, že mluví ze spaní, a že si kafe vždycky míchá tou samou lžičkou s obrázkem, která se našla u mě v šuplíku. Byla toho vážně spousta a většinu z toho jsem považoval za roztomilý, což už ze mě samo o sobě dělalo buzničku.

To ráno jsem se v sobě prostě nemohl vyznat. Nevěděl jsem, co chci sám od sebe, natož, co bych chtěl od něj. Svým nočním výstupem mě naprosto zmátl. Neměl jsem ponětí, jak bych se k němu měl chovat; jestli mám dělat, jako by se nic nestalo, nebo jestli ho mám obcházet po špičkách. Jenom jsem doufal, že tentokrát svoje hysterické sklony nechá spát.

Unaveně jsem si zívnul; opět mě přepadla myšlenka na můj měkoučký polštář. Byla totiž neděle a to pro mé zbývající mozkové buňky znamenalo nekonečný odpočinek a slastné válení v peřinách.

Potichu jsem vešel do ložnice a zkontroloval situaci. Frank měl teď obličej přitisknutý do mého polštáře a objímal ho. Sedl jsem si na 'svoji' stranu postele, a snažil se lehnout si na ten kousek polštáře, co mi nechal tak, abych ho nevzbudil. Zavrtěl se a něco zamumlal, ale nevzbudil se. Jenom narazil na moje rameno a po chvíli dalšího vrtění objímal místo polštáře mě. Nestěžoval jsem si a musel jsem uznat, že na tohle bych si mohl brzo zvyknout.


***


Něco mě příjemně hladilo ve vlasech. Snažil jsem se rozpomenout na sen, co se mi zdál a ještě se mi nechtěly otevírat oči, takže jsem jenom spokojeně zamručel.

"Oh, promiň. Nechtěl jsem tě vzbudit," zašeptal Frank a hlazení přestalo.

Zamručel jsem znovu, tentokrát ale nespokojeně. Váhavě se ke mně zase přitulil. Objal jsem ho a pořád se neobtěžoval otevřít oči. Rukou jsem mu vjel do vlasů.

"Už je ti líp?" broukl jsem mu do ucha.

"Jo, je mi fajn," zněl trochu váhavě. "Promiň, já jsem byl-" nervózně začal, ale přerušil jsem ho.

"Už to neřeš. Co bylo, to bylo."


***



Konečně jsem se rozhodl vstát, protože to, jak si můj žaludek vynucoval něco k jídlu, už začínalo být docela bolestivé. Frank ještě pořád spal - vlastně jsem nechápal, jak to dělal - a já jsem ho ještě nechtěl budit. Po dalším hlasitém zakručení jsem se rozhodl začít hledat v kuchyni; ale jak se dalo čekat, kde nic, tu nic.

Líně jsem si povzdechl a koukl se, kolik bylo hodin. Doufal jsem, že v nejbližším obchodě bude ještě otevřeno. Po nezbytném oblečení jsem popadl peněženku a odešel do víru velkoměsta.

Samozřejmě, že jsem mohl něco objednat, ale popravdě už jsem toho měl plný zuby. Napadlo mě, že bych zase jednou mohl uvařit. Nedivte se, nikdy jsem netvrdil, že jsem normální. Ale nebylo to jen tak najednou a z ničeho nic; ve vaření jsem nebyl úplně neschopnej… ale o skrytém talentu se rozhodně nedalo mluvit. Jednou za čas mě to popadlo a sem tam se mi můj 'výtvor' i povedl.

Rychle jsem z regálů do košíku skládal, co bych mohl potřebovat a spěchal zpátky domů s naivní myšlenkou, že bych to všechno mohl stihnout dřív, než se Frank vzbudí, a překvapit ho.

Zvláštní, kolik může mít člověk energie, když celej den prospí…

Potichu jsem se vkradl do bytu a nikde nikdo, takže jsem si zul boty a hned začal projevovat svůj kuchařský talent. Na vegetariánských špagetách není nic složitého, ale bez pár peprných nadávek se to samozřejmě neobešlo.

Jako obvykle se mi ale nezdařilo udržet můj projekt v tajnosti a protahující se a zívající Frank se všoural do kuchyně.

"Mmm… cítím jídlo," zamumlal ještě se zavřeným očima.

"Sakra, mělo to být překvapení," zamumlal jsem si pro sebe.

"Cože? Překvapení? Jaký překvapení?" Přišel blíž a vykulil na mě oči. "Ty umíš vařit?"

"Jsem buzna, takže to mám v popisu práce, ne?" Věnoval jsem mu úšklebek a začal vytahovat talíře z poličky.

Nemoh jsem si nevšimnout, že na sobě skoro nic neměl, ale snažil jsem se, aby nepostřehl, jak nepokrytě hltám jeho křivky. Vzhledem k jeho rozespalému stavu to nebylo nic těžkého.

"Sakra, další věc, ve které jsem žalostně zklamal," zakroutil hlavou a odešel zpátky směr moje postel.

"Hej! Ty nebudeš jíst?" křikl jsem za ním, ale neotočil se.

"Potřebuju svoje kalhoty… pochybuju, že bys chtěl jíst a u toho mít na očích mě a moje spodní prádlo," zamručel a vrátil se do kuchyně; tentokrát už v kalhotách a vytahané mikině.

Nevěděl jsem, co mám říct. Chtěl jsem, aby se už konečně přestal podceňovat, ale neměl jsem ponětí, jak na to. Tušil jsem ale, že v tom měl prsty jeho bývalý "přítel".


***


"Nevěděl jsem, že umíš tak dobře vařit. Kde ses to naučil?"

"To vážně vypadám tak nesamostatně?"

"Ne, jenom bych tě netipoval na ženušku v domácnosti," zasmál se, zčervenal a podíval se jinam.

"Kdyby ti hrozilo, že umřeš nudou, taky by ses to naučil."


Nedůvěřivě se na mě podíval.

"Co se ti nezdá?" Pousmál jsem se jeho výrazu.

"No… nevypadáš zrovna jako typ člověka, co sedí sám doma a kouká z okna."

"Hej, já nejsem zas taková děvka!" naoko uraženě jsem se ohradil.

"Dobře," řekl pochybovačně.

"To si budu brát osobně," trochu jsem do něj šťouchnul.

Nějákou dobu jsme se jen tak dobírali a hladina v láhvi vína neustále klesala. Tušil jsem, že to na mě nebude mít dobrej vliv, takže když mi Frankie rozjařeně hupsnul na klín, nevěděl jsem, jestli ho chci víc odstrčit nebo přitáhnou blíž.

"Franku, co to děláš?" povedlo se mi vyplodit smysluplnou větu.

"Chci ti oplatit tu večeři," zašeptal mi do ucha; nejistě mi vtiskl polibek na tvář, pak další, a potřetí…

"Nepotřebuju, abys mi to plácel," zabořil jsem se co nejvíc do gauče a snažil se uhnout jeho rtům.

"Ale já jo," zavrtěl se a já cítil, že už nejsem tak v pohodě, jak bych měl být. Ani jsem nevěděl, jestli to myslí vážně.

"Franku, nech toho," zkoušel jsem protestovat, ještě pořád překvapený.


Ruce mi položil na ramena a rty mi začal přejíždět po krku.

"Frankie… dost," chabě jsem se bránil, ale po celém těle mi naskákala husí kůže; zatřásl jsem se.

"Už mlč," zamulal předtím, než mě začal líbat na rty. Pevně se ke mně tiskl a mě začalo docházet, že se z toho musím brzo vzpamatovat. Nechtěl jsem mu ublížit a alkohol na něj zjevně účinkoval mnohem víc než na mě.

Ale jeho rty…

"Franku… nech toho, nevíš, co děláš." Uhnul jsem jeho rtům, ale on mě dál tvrdohlavě nevnímal. Chtěl jsem se zvednout a odejít, ale místo toho jsem mu ruce ovinu kolem pasu.

Musel jsem si přiznat, že jsem dychtil po každěm jeho doteku; jako na zavolanou mi dlaněmi vjel do vlasů a jeho neustálý pohyb v mém klíně způsobil, že jsem byl víc a víc vzrušenější.

Tichý vzdech opustil jeho ústa a já jsem se odvážil jednou rukou zabloudit pod jeho tričko, abych ucítil holou kůži jeho zad.

Líbal mě na krku a jeho ruce se nebezpečně přibližovaly k mým intimním partiím.

"Frankie…" slyšel jsem se zakňourat, když se mi začal dobývat do kalhot. Věděl jsem, že toho musíme nechat, že ho přece nemůžu takhle využít, ale --- prostě jsem nemohl přestat. Nemohl jsem se přestat dotýkat jeho dokonalýho těla, jeho jemné kůže; a když se ani nebránil, když jsem mu stáhl mikinu, moje svědomí se muselo dát na ústup.

Nebyl jsem si jistý, kam až můžu zajít, takže jsem zatím všechno nechával na něm. Jeho ruka v mých boxerkách mi ovšem znemožňovala jakékoliv přemýšlení, takže i kdybych se chtěl kontrolovat, tak bych nemohl.

Líbal mě a já jsem se mu to snažil oplácet, ale po chvíli bezvýsledného snažení jsem ho prostě opadl za boky a hodil vedle sebe na pohovku. Moje prsty si okamžitě našly přezku jeho pásku a myslím, že jsem se mu snažil říct něco o tom, že mu nechci ublížit.

Jakmile jsem mu ale rozepnul kalhoty, jeho chování se změnilo. Líbat mě nepřestal, zato jeho ruce sjely z mého krku a lehce se mi opřely do ramen. Pochopil jsem.

"Děje se něco?" zeptal jsem se, ale doopravdy mě odpověď nezajímala; na to jsem měl v hlavě moc prázdno. Přirazil jsem k němu a donutil ho tak zvrátit hlavu dozadu a zasténat; byl stejně vzrušený jako já, přesto jsem poznal, že je něco špatně.

"Gee… zhasni," broukl a odtáhl moji ruku, která mu právě zajížděla pod lem boxerek.

"Gee," zněl naléhavěji a kousek se odtáhl, nejspíš, abych konečně věnoval pozornost tomu, co říkal.

"Proč, proboha?" nechápal jsem, co po mě chtěl.

"Prostě zhasni," zamumlal a trochu se začervenal.

"Ale já na tebe chci vidět," jemně jsem okusoval kůži na jeho krku. Zaslechl jsem tichý sten.
"Gee, prosím!"

Odtáhl jsem se od něj, abych se na něj mohl podívat pořádně. Zdálo se mi, že se mu lesknou oči.

"Co se děje? Ty se stydíš?" pousmál jsem se a mezi prsty promnul konečky jeho vlasů.

"Ne; já… vl-vlastně jo; jo…"


Byl zmatený a zjevně mi lhal.

"Frankie, nelži mi. Co se děje? Udělal jsem snad něco, co se ti nelíbilo?" natočil jsem si jeho tvář tak, abych ho donutil se na mě podívat.

"Ne, to ne," doopravdy už začal brečet. "Nechci, aby ses na mě díval," zašeptal tak tiše, že jsem si napřed myslel, že jsem si to vymyslel. "Jsem odpornej."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kiki kiki | 2. května 2009 v 18:46 | Reagovat

už se spolu konečně vyspí????
nee, dělám si prdel, je to super!

2 Dannie Dannie | Web | 2. května 2009 v 20:30 | Reagovat

oh, bože... nie je odporný!!! je skvelý, krásny a dokonalý... a ja zbožňujem túto story :)

3 VeroN VeroN | 2. května 2009 v 21:25 | Reagovat

uuzasna:) skoda kurat ze pridavas tak malo:( aj ked chapem ze casu neni nikdy nazvis...preto nemam blog:D:D ale tato story sa mi velmiii paci:)

4 Niwy Niwy | Web | 2. května 2009 v 23:51 | Reagovat

bože mňau....na toto sa oplatí počkať si :)

5 Pinkly Pinkly | Web | 7. května 2009 v 2:03 | Reagovat

Frankie? a odporny? chudatko moje, zase mu dakto natrepal do hlavky blbosti... hm, snad mu Geegee napravi pohlad na sameho seba... uzasna story... fakt sa oplati si pockat na pokracko xD

6 Dandulii Dandulii | Web | 8. července 2009 v 9:37 | Reagovat

Uh. Tohle čtu poprvé.. A jsem z toho nadšená.. Opravdu moc.
A Frankie.. Nejsi odpornej.. To já:-).

7 Cemetery385 Cemetery385 | Web | 17. července 2009 v 22:23 | Reagovat

Upřímně, zabloudila jsem sem náhodou, ale musím říct, že máš opravdu úžasný design. =)

8 VeroN VeroN | 8. října 2009 v 19:49 | Reagovat

ahoj... uz daaavnejsie som to tu citala a len cem vediet ci sa tu bude este nieco pridavat alebo s tym sekas.. :/?

9 Anetka.ph Anetka.ph | 25. října 2009 v 17:36 | Reagovat

bude se přidávat... už mám kapitolu skoro dopsanou ... jenom kdybych nebyla tak líná XD XD XD

10 Kyuu-sempai Kyuu-sempai | 27. října 2009 v 13:59 | Reagovat

Popravdě...už je to nějakou dobu co Frerardy skoro nečtu...občas někam zabloudím..ale už to není téměř nikdy...Včera jsem se ale dostala na tenhle blog a jen tak z nudy, protože jsem neměla co dělat, ale měla jsem moc málo času na to začít dělat něco smysluplného, ale zase moc času na to se jen tak flákat, začala číst tuhle story...a tak mě to dostalo že jsem za tu krátkou dobu zhltla všech 12 dílů...
To se nedělá useknout to takhle!!! :DDDD

Máš tu čekající a trpící čtenáře! Tak piš a nebuď tak líná!!! xDDD

11 VeroN VeroN | 29. října 2009 v 9:19 | Reagovat

OOooo taaak to som moc rada:) som to teraz citala znova bo spom uz uuuuuplne zabudla o com to bolo/ len som si pametala ze to bolo dobre/:D:D taaak dufam ze nieco coskoro pribudne dobre pises a tato story by nemala ostat neukoncena:) a lenost prekonaj ja viem ze ty to das:):)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.