Wicked Flesh and Wings of Butterfly (11)

11. dubna 2009 v 23:25 | Anetka.ph |  Wicked Flesh and Wings of Butterfly


poslední dobou jsem nějak moc čilá, takže tady máte další kapitolku ;-) wow, už se dostáváme k dvojciferným číslům kapitol XD

enjoy! XD XD XD and comments please? <3


Ještě pořád vypadal vyděšeně. Najednou jsem musel sbírat odvahu na to, co bych jindy udělal naprosto automaticky.

Nahnul jsem se k němu blíž, takže jsem mohl slyšet jeho přidušený nádech, ale s povzdechem jsem si od něj vzal utěrku od krve. Asi na to vážně nebyla ta pravá chvíle.




"Nechceš mi říct, kdo to byl?" snažil jsem se, aby to vyznělo jemně, ale zjevně to nijak nepomohlo. Najednou vyskočil a zase se snažil nedívat se na mě.

"Franku-"

"Ne!" z ničeho nic vyjekl a já jsem nechápal, proč tak začal vyšilovat. Pak se sebral a utekl zamkl se v koupelně. Pusa mi zůstala otevřená dokořán.

Zvedl jsem se a šel za ním. Věděl jsem, že v té koupelně zamknul, ale už ze zvyku jsem zalomcoval klikou. Překvapivě se nic nedělo.

"Franku… no tak… co to děláš?"

"Jdi pryč!" zakřičel přes dveře.

Nechápal jsem to. Vážně jsem to nechápal. Co sem mu sakra udělal?! Chová se jak puberťačka…

"Franku, vylez a řekni mi, co se stalo."

Nic.

Dlaní jsem párkrát zlehla plácl na dřevo před sebou.

Nic.

Pořád jsem si musel říkat, že když vyletím z kůže a začnu na něj křičet, už nevyleze nikdy.

"Frankie --- mě to můžeš říct," opřel jsem si čelo o dveře.

"N-ne."

On brečel?

"Frankie, já ti chci pomoct."

Nic.

Vzdal jsem to. Nechal jsem Franka Frankem, praštil sebou na pohovku, nohy hodil na stůl a zapnul si televizi.
Teleshopping. Nuda. Nuda. Reklamy.

Asi jsem musel usnout, protože když jsem zase přišel k sobě, byl na televizi vypnutý zvuk a děsivě mě bolely záda. Protřel jsem si oči a podíval se na obrazovku. Obrázky beze slov mi přišly opravdu podivné…

Zatřásl jsem hlavou rozhlédl se kolem.

"--- Gerarde --- vzbuď se," třásl mi někdo rukou.

"Co… co chceš? Nech mě spát," zamumlal jsem a tak nějak mi nedocházelo, co se děje.

"Gerarde, tady nemůžeš spát. Budou tě bolet záda. Tady spím já, pamatuješ? Běž si lehnout k sobě."

Cože?

"Cože, Franku?" konečně jsem si uvědomil, kdo to na mě vlastně mluví a rychle jsem se otočil. To jsem ovšem neměl dělat. Opravdu hlasitě mi totiž křuplo v zádech.

"Au! Shit!"

"Gee! Je ti něco?" vypískl Frank.

"Au, ne," vzpomněl jsem si, proč jsem vlastně usnul na gauči a podíval se na opačnou stranu. Dlaní jsem se snažil najít místo, kde mi to tak zlověstně zapraskalo. "Myslel jsem, že trucuješ v koupelně kvůli něčemu, o čem já nemám ani ponětí," zamračil jsem se na něj a snažil se, aby to vypadalo vážně, i když pozice, ve které jsem seděl-ležel tomu moc neodpovídala.

"Promiň, většinou se takhle dětinsky nechovám," zamumlal.

"No to teda ne," nedokázal jsem skrýt svoje rozhořčení.

"Ale mě to prostě rozhodilo… Jak jsme je potkali… a pak si tě podali a… mrzí mě to. Měli jsme si to užít a místo toho budeš mít modřiny."


"To je fuk, stejně je nikdo neuvidí."

"Ale-"

"Nech toho, Franku, tohle je zbytečná debata. Co se stalo, stalo se, a teď už s tím stejně nic neuděláš. Du spát," zvedl jsem se z gauče a snažil se nepopadnout se za žebra, která mě předtím nebolela ani z poloviny tolik co teď.

"Chceš… chceš pomoct?"

"Nejsem neschopnej, těch pár metrů dojít vážně zvládnu," odsekl jsem mu, ale nezdál se, že by se ho to nějak dotklo, protože hned jak jsem udělal prvních pár kroků, šel za mnou, takže mi moje ego nedovolilo vypustit jakoukoli hlásku.

Frank zase zůstal stát u dveří, já jsem se opatrně posadil na postel a rozhodoval se, jestli si mám lehnou na břicho nebo na záda, protože obě oblasti mě bolely úplně stejně.

"Mohl bych ti namasírovat záda, jestli bys chtěl," podíval se na mě.

I přes moji veškerou rozladěnost mnou projela jiskřička vzrušení.

"Ne, to je dobrý, nedělej si starosti, to za pár dní přejde," zamumlal jsem s myšlenkou na to, že jestli mě bude ještě chvíli provokovat a točit, nejspíš mu to udělám přesně tam, kde stál.

"Já bych ale chtěl…" nechal vyznít do ticha.

Nemohl jsem odolat. Vy byste taky nemohli.

"Hmph," pokýval jsem neznatelně hlavou a snažil se neznít moc nadšeně. Ale představa jeho dlaní na mé kůži ve mně vyvolávala chvění.

Zmizel, a pak se hned objevil s tělovým mlíkem v ruce. Muselo být jeho, protože já jsem žádný takový nevlastnil. Sedl si vedle mě.

"To tričko si budeš muset sundat," nedokázal potlačit nadšené zahihňání a zatahal mě za lem trička.

Když jsem si ho stahoval přes hlavu, bolelo to jako kráva. Lehnul jsem si na břicho a čekal, co provede.

Opatrně si mi sednul na bedra a já jsem uslyšel cvaknutí váčka. Když mi začal roztírat chladivý krém mezi lopatkama, zachvěl jsem se. Jemně mi dlaněmi přejížděl po páteři a i přes občasné bodnutí bolesti jsem skro vrněl blahem. Pak sjel níž… a na boky. Skousnul jsem si jazyk a snažil se nic neříkat a nevydávat žádné zvuky.

"Přitlač," slyšel jsem sám sebe říkat.

Konečky jeho vlasů mi zavadily o krk, jak se ke mně nahnul. "Takhle?" zašeptal, přidal trochu tlaku a zapojil prsty.

"Mhm," zavrněl jsem a chtěl jsem jednoho Franka objímat, zatímco ten druhý by pořád měl ruce na mých zádech.

"Spal jsem s ním."

"Cože?" vytrhl mě z příjemného nepřemýšlení.

"Když jsem ještě byl v Belleville. Myslel jsem, že je v pořádku, když mi ubližuje," mluvil tiše, skoro šeptal, přesto jsem moc dobře slyšel všechno, co řekl. "Chtěl po mě, abych dělal věci… odporný věci… myslel jsem, že je normální, že to tak bolí. Myslel jsem si, že je lepší být s ním, než být úplně sám. Ale pak jsem ho začal nenávidět. A utekl jsem…"

"-tohle jsi chtěl slyšet?!" zvýšil hlas a já jsem cítil, jak mi jeho slzy dopadají na záda. Slezl ze mě a já se hned posadil.

"To ne, já… asi jo," připustil jsem s povzdechem. "Promiň, to mě mrzí… Nemusel jsi mi to přece říkat. Klidně sis mohl něco vymyslet."

"Nechci lhát. Lže on, to stačí."

Měl jsem pocit, že bych měl něco říct. "Vždycky jsem si myslel, žes utekl kvůli mámě nebo tak. Něco takovýho mě ani ve snu nenapadlo."

"Hm."

Chvíli bylo ticho.

"Mohl bych… můžu tady s tebou dneska zůstat? Nechci být sám."

'…lepší být s ním, než úplně sám…'

"Můžeš, co budeš chtít."

"Chci tady zůstat."

Nic jsem na to neřekl. Sundal jsem si oblečení a v boxerkách vklouzl pod přikrývku. Frank udělal to samé a lehl si ke mně zády. Přitáhl jsem si ho blíž k sobě a jednou rukou ho objal. Zachvěl se.

"Dobrý?" zašeptal jsem mu do ucha.

"Jo." A moji ruku překryl tou svojí.

"Už na to nemysli, potřebuješ se vyspat," a políbil jsem ho na krk. Nemyslel jsem tím nic sexuálního. Chtěl jsem, aby věděl, že na to není sám.

"Ještě," uniklo mu z úst.

Nemohl jsem odmítnout. Chtěl jsem, ale nešlo to. Jemně jsem přiložil rty pod jeho pravé ucho a něžně si pohrával s kůží na jeho krku.

"Gerarde… Gee… d-dotýkej se mně… potřebuju vědět, že o mě někdo stojí," mumlal.

'…lepší být s ním, než úplně sám…'

Věděl jsem moc dobře, co po mě chce. Každý můj nerv to potřeboval taky, ale á jsem nehodlal dopustit, aby k tomu došlo. Ne takhle, když se on cítil na dně. Sex ještě nikdy nikomu nepomohl. Ani mě ne, i když jsem si to myslel.

Přestal jsem ho líbat na krku, ale Frank se ke mně otočil a zoufale ke mně tiskl svoje rty. Prsty mi zajel do vlasů. Musel jsem to zastavit. Nechtěl jsem ho takhle zneužívat. Ani bych nebyl první.

"Frankie," odtáhl jsem se, ale obmotal mi ruce kolem krku a odmítal se na mě podívat.

"Frankie, takhle ne, to ti nepomůže."

Podíval se na mě uslzenýma očima. "Ty mě nechceš? Taky ti za nic nestojím?! Tos' mohl říct rovnou!"

"Co to povídáš? To je hloupost! Já jenom nechci, abs udělal něco, čeho bys pak litoval. Tady vůbec nejde o to, jestli tě chci nebo ne…"

Nepodíval se na mě.

"Já to myslím vážně."

"Přestaň mluvit." Jeho ruka mi po břiše sjela do nižších partií a začala mě třít skrz látku.

Byl to jenom jeho zoufalý pokus, ale přesto mi připomněl, jak je to dlouho, co jsem měl naposledy sex. Znovu mě začal líbat. Stálo mě to celou moji vůli, abych mu to nezačal oplácet.

"Oh… Frankie, ne!" zase jsem se od něj odtáhl a chytil mu ruku, která mi dělala dobře.

"Proč?" vzlykl a zabořil si hlavu do mého krku. Pevně jsem ho objal.

"Neplakej. Se zarudlýma očima ti to nebude slušet," snažil sem se mu setřít slzy z obličeje.

"Zítra se asi budu muset propadnout do země," posmrkl.

"Mě to nevadí," haldil jsem ho ve vlasech. "Bude to v pořádku."

"Nelži," zamumlal mi po chvíli do krku, ale vypadalo to, že už se trochu zklidnil.


Myslím, že jsem usnul jako první, ale když jsem se ráno vzbudil, pořád se ke mně tiskl a tvrdě spal. Jeho obličej vypadal strhaně. Nechctěl jsem ho budit, takže jsem ho ze sebe opatrně odsunul a položil mu hlavu na polštář. Pak jsem si šel do kuchyně uvařit kafe. Měl jsem spoustu věcí k přemýšlení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dannie Dannie | Web | 12. dubna 2009 v 0:08 | Reagovat

len jedno slovo: dokonalosť
viac fakt napísať neviem...

2 DeeTee DeeTee | Web | 12. dubna 2009 v 22:27 | Reagovat

suhlasim s Dannie, dokonale xD

3 VeroN VeroN | 15. dubna 2009 v 14:22 | Reagovat

hehe ano dokonale:) som rada ze to tu tentokrat pribudlo tak rychlo:P:) ale uzasne nom:):)kedy bude dalsi?:D:D

4 Anetka.ph Anetka.ph | 15. dubna 2009 v 20:50 | Reagovat

mno, další díl už tvořím, takže by to nemělo trvat moc dlouho... ale mám pár neomluvenejch hodin, takže otec zuří, takže nevím, jestli se ještě vůbec někdy ve svým životě dostanu ke kompu XD XD XD mno nic, co naděláte XD XD XD

5 Niwy Niwy | Web | 20. dubna 2009 v 14:56 | Reagovat

jaaaaj ja sa rozplývam...toto je proste kráááása :) fakt dokonalé :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.