Suffer All The Children 1/3

18. dubna 2009 v 22:13 | překlad Anetka.ph |  Translated



no jestli nebudete komentovat, tak se na to asi vážně vykašlu, protože sobě to vážně překládat nemusím :-/

poslední kus první kapitoly (:

další kapitola se bude odehrávat asi o dvanáct let později... a dozvíme se spoustu nových věcí XD XD XD

čím víc tuhle story překládám, tím víc se mi začíná líbit... asi jsem vážně zvrhlá i na naše slahové poměry XD XD XD

so enjoy <3



Chapter 1 part 3


Mikey skrčil nohy a pevně je objal. Zakroutil hlavou a zabořil tvář do kolen.

"Shh…" Gerard se přesunul za něj a obmotal mu ruku kolem ramen. Jeho tělo hřálo a Mikey se přisunul blíž. Chvěl se, ale Gerard byl hodný. Udělal to správně.

"Jsi vpořádku, Mikey… neboj se… jsi v pohodě." Gerardova ruka na jeho zádech byla fajn. "Pojď sem… jsi vpořádku…"

Gerard si ho přiáhl na klín, byl příjemný a hřál. Mikey mu brečel do ramena a ruka jeho bratra se přesunula na jeho kalhoty. Rozepnul je, sundal a jemně hladil vnitřní stranu Mikeyho stehna. Chvíli to zabralo, ale Mikey si na to zvyknul a dal Gerardovi ruce kolem krku. Zavřel oči a položil si hlavu na jeho rameno.

Mikeyho tělo dělalo ty nejosobitější zvuky, když se Gerardova ruka pohybovala. Byly to zvuky, které nikdy předtím neslyšel; těžko říct, jestli se mu líbily nebo ne, ale stejně je nechal dál vycházet. Gerardovy ruce byly jemné a hřejivé a dobře seděly k Mikeyho kostnatým zákrutům kůže. Dovolil Mikeymu, aby se k němu přitisknul, když ho cítil. Pravděpodobně to byla ta poslední věc, kterou mohl udělat.

Když Gerard skončil, natáhl Mikeynu kalhoty zpátky a zapnul je. Potom svoji ruku přesunul k chlapcově tváři, používajíc konečky prstů, aby ho jemně pohladil. "Jsi vpořádku, Mikey?"

Chlapec zakroutil hlavou a podíval se nahoru; jejich oči se setkaly. "Bolí mě hlava, Gerarde."

"Skloň hlavu, podívám se na to."

Mikey poslechnul a podíval se na zem, ale zamračil se. Natáhl ruku, aby zjistil, co je to, co na podlaze vypadalo jako peříčka, ale na dotek byly tužší. Jako holá stébla trávy… ale měkčí… vlasy? Chlapec sebou škubnul, když mu Gerard prsty přejížděl přes pokožku hlavy. Pořád to pálilo.

"Co se stalo?" podíval se na Gerarda, vypadal nervózně. "Gerarde?"

Jeho bratr byl chvíli zticha, pak se podíval dolů na něj a zhluboka vydechnul. "Mikey, věříš mi?" Mikey přikývl; Gerard pokračoval. "Dobře, tak vstaň."

Starší Way položil Mikeymu ruku na kříž a pomohl mu vstát, dovedl ho ke dveřím, odemkl a otevřel. Zamířil s ním do Mikeyho pokoje, posadil ho na postel a nařídil mu tak zůstat. Potom šel ke skříni a cvaknul vypínačem. Slabá záře osvítila pokoj a Mikey sevřel víčka k sobě.

"Podívej, Mikey."

Otevřel oči; Gerard mu řekl, aby se podíval. "Už znovu nahodili proud."

Z toho všeho světla najednou ho pálily oči, ale trochu se usmál, chvějíc se.

"Mů-můžu je znovu zavřít?"

Gerard se zamračil, pak přikývl a Mikey zavřel oči, používajíc ruku, aby zablokoval světlo. Nechal je zavřené, dokud mohl vidět záři skrz zavřená víčka. Pak zamrkal a sledoval, jak se Gerard pohyboval směrem k němu. Zastavil se přímo před ním.

"Podívej se na mě."

Mikey se podíval a přikrčil se, když mu Gerard na hlavu nasadil pletenou čepici. Rány na jeho hlavě pulzovaly. Gerard ho praštil po ruce, když se snažil čepici si sundat. "Nesahej na to!"

Nechal Gerarda zatlačit ho na postel a lehnul si; vzhlédl pro další instrukce. Za poslední hodinu mohl určit, že ho Gerard v tomhle nezklame. "Prostě tady lež do rána, jasný? Příjdu si pro tebe, až ti dovolím vstát."

Mikey přikývnul a ležel přesně tam, kam ho Gerard uložil, sledujíc svého bratra, jak míří z místnosti. "Ano."

Jeho oči se zaměřily na Gerarda, když došel ke dveřím. Nemohl se na něj nedívat, mohl by zmeškat nějaký rozkaz. Ale Gerard se jenom zastavil, ani se neotočil. Mikey ho sledoval, jak pevně stiskl kliku; jeden z prstů, které cítil na svém těle teď dělal to samé mosazné rukojeti, co před chvílí jemu.

"A Mikey?"

Chlapec se usmál, když řekl jeho jméno hezky. "Ano, Gerarde?"

"Miluješ mě?"

Přikývnul, přitahujíc si přikrývku k sobě. "Ano, Gerarde."

"Zůstaneš tady kvůli mně?"

Mikey znovu zakýval. "Ano."

"A neřekneš o tomhle nikomu?"

Mikey rychle zatřásl hlavou. "Oh, ne, neřeknu!"

"Hodný chlapec," povzdechl si Gerard. Poslal mu bleskový úsměv a zavřel za sebou dveře. Mikey poslouchal, jak jde do svého vlastního pokoje a lehá si do postele za zdí. Mikey se posunul k ní a usmál se, tulíc se blíž k chladné stěně. Tu noc nespal. Gerard mu neřekl, aby spal. Nebolelo to, když dělal Gerarda šťastným.


TBC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dannie Dannie | Web | 19. dubna 2009 v 0:07 | Reagovat

čím viac z tejto story čítam, tým viac sa mi páči :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.