Suffer All The Children 1/2

13. dubna 2009 v 21:14 | překlad Anetka.ph |  Translated


taaakže.... další část první kapitoly... ;-)

a jestli nebudete psát komentáře, tak se na to taky můžu víte co XD XD XD I mean this !!! :)

enjoy&comment <3


♂ + ♂ = ♥




Chapter 1 part 2


Slyšel Gerarda, jak si povzdychl a kdyby ho mohl vidět, určitě by viděl, jak mu na to kývnul. "Tak dobře. Pojď za mnou. Svoji přikrývku nech u sebe v pokoji."

"Dobře!" Mikey slezl z postele a shodil ze sebe přikrývku, dlouhými kroky přeskákal až ke dveřím, a když k nim dorazil, rychle se otočil, přicházejíc tváří v tvář těm Gerardovým, zavřeným. Otevřel pusu, aby promluvil, ale jeho bratr ho předběhl.

"Je odemčeno."


Mikey kývl a pomalu otevřel. V Gerardově pokoji byla ještě větší tma než v jeho vlastním. Vždycky nechával rolety stažené, a když byla venku tma jako zrovna té noci, skoro nebylo vidět na krok. Mikey se zastavil ve dveřích, skoro se bál jít blíž, podíval se na Gerarda pro další instrukce. Jeho bratr seděl na posteli a opíral se o tu samou stěnu, o kterou se Mikey opíral jen chvilku předtím. Jeho kůže byla tak bílá, že v té tmě skoro zářila. Skrz tmu našel jeho oči a zaměčil se na černočerný prostor, který tvořil jeho duhovky. "Zavři za sebou dveře, Mikey. Zamči. Mmm… sakra." Mikey sledoval, jak se Gerardovy oči pevně zavřely. Bolelo ho něco? "Řekl jsem, že máš zavřít ty zatracený dveře, Mikey!"

Chlapec se zatřásl, hrom pořád ještě dozníval, ale nějakým způsobem, v Gerardově pokoji, se to zdálo tišší, i když měl pocit, že by ho ten pokoj mohl celého spolknout. I přesto přikývl a vkročil dovnitř. Dveře táhl za sebou dokud se nezavřely, potom šel dál, až jeho ruka opustila kliku. Blízko Gerarda byl ve větším bezpečí. "Sakra, zamči!"

Chlapec zakňoural a poslechnul Gerarda, pak k němu vzhlédl, oči rozšířené strachem z bouřky. Setkaly se s těmi Gerardovými, prosící o povolení jít blíž. "S-s čím jsi chtěl, abych ti pomohl, G-Gerarde?"

"Pojď sem," přízračně bůlá ruka ukázala na podlahu lízko postele. "Klekni si."

Mikey přikývnul, příliš vyděšený, aby řekl jenom slovo, a spustil se na kolena přesně v tom místě, kde mu jeho bratr přikázal.

Svoje laní oči upřel na Gerarda, hlava se mu nepatrně sklonila na stranu.

"Tady," přitáhl si Mikeyho za bradu a mírně ji sklonil dolů, "zavři oči."

Mikey mu vyhověl a zhluboka se nadechl. "Takhle?"

"Ano, přesně tak. Otevřít." Cítil Gerardovy prsty, jak rozdělují jeho rty a nechal je, aby mu rozevřely čelisti, přesně tak, jak Gerard chtěl. "Teď zůstaň v klidu."

Mikey se zatřásl. "Gerarde, co se děje? M-!"

Cítil, jak ho Gerard zatahal za vlasy a jeho prsty znovu pevně svíraly Mikeyho čelist. "Řekl jsem, zůstaň v klidu."

Mikeyho brada se chvěla, ale nechával pusu otevřenou a oči zavřené. Dýchal rychle a mělce. Zkoušel mluvit, aniž by hýbal rty. "Ge-a-de… sem - sem -zma-e-…"

"Sklapni!"

Mikey přikývl a už zůstal v klidu. Cítil, jak mu Gerard zamotal svoje prsty do vlasů. Vydal tichý vzech a posunul si Mikeyho hlavu blíž. "Dobře… teď poslouchej… o tomhle nebudeš říkat mámě a tátovi, chápeš?"

Mikey přikývl, snažíc se držet svoji hlavu jak mu Gerard ukázal.

"Dobře. Nikomu nic neřekneš. A musíš zůstat potichu."

Mikey znovu kývnul, jeho tělo se chvělo, nechtěl, aby mu Gerard znovu ublížil. "Mhm."

"Dobře…" Gerard se chopil Mikeyho brady a posunul ji tak, aby se na něj mohl podívat. "Olízni si rty. Navlhči je." Sledoval, jak ho Mikey poslechl, a pak přesunul svoji ruku z jeho vlasů. "Nech svoji pusu otevřenou. Neuhýbej a drž." Jeho ruka pevně tiskla Mikeyho čelist, takže už nemohl kývnout. Okamžitě zakňučel, a když se něco teplého a tvrdého dotklo jeho spodního rtu, chtěl se odtáhnout, ale Gerard si ho posunl blíž a rty se mu kolem toho neznámého předmětu jemně sevřely.

Tohle donutilo Gerarda zasténat. Líbilo se mu to. Dělalo to Gerarda šťastným. Bylo to v pořádku. Nedostane výprask. Cítil, jak se Gerardova ruka přesunula z čelisti zpátky do vlasů. Ten předmět se mu posunul dál do pusy a cítil, že Gerard udělal to samé, jeho nohy hřály a Mikey sunul svoji ruku nahoru po jeho stehně, jeho prsty jemně klouzaly po Gerardově pokožce. Zasténal znovu. Líbilo se mu to. Taky to bylo v pořádku. Dělal správné věci.

"Bože…" Mikey cítil, jak Gerard znovu zkoutil svoje prsty v jeho vlasech, tlačily jeho hlavu dopředu k němu. Začal se dusit a slzely mu oči. "Použij jazyk, Mikey."

Přikývl a jazykem přejel přes předmět; vydal zvuk, aby se zeptal, jesti to bylo v pořádku. Gerard si přitáhl jeho hlavu ještě blíž a pevněji ho popadl za vlasy. Mikey hýbal jazykem kolem předmětu a Gerard vzdychal hlasitěji. Dělal moc správné věci.

Ale bolela ho z toho hlava. Pohyby, které Gerard dělal ho nutily plakat a kňučet, tahal za pramínky jeho vlasů, až cítil, jak ho od toho celá hlava štípe. Brzo s těmi pohyby začal spolupracovat. Bolelo to méně, kůže pod vlasy ho pořád pálila, ale pokaždé, když zakňoural nebo začal brečet, se to stávalo víc a víc nesnesitelnější. Přestal přemýšlet, prostě pokračoval a sál a pohyboval jazykem a tlak v ústech se pořád zvyšoval. Když pokračoval, rány ve vlasech ho pálily víc a víc.

Gerardovo vzdechy byly pořád hlasitější a Mikey mohl jenom doufat, že budou tak vysoké, až přestanou úplně. A měl pravdu. Přestaly.

Ačkoli konec nebyl to, v co doufal. Teplá, lepkavá tekutina zaplnila jeho ústa a on sebou trhnul zpátky. S tím předmětem už to bylo příliš. Bylo mu špatně.

Cítil, jak Gerard uvolnil jeho vlasy. Chtěl si oddechnout úlevou, ale místo toho se zachvěl, když ho zezadu na krku něco polechtalo jako peříčko. Z toho pocitu se mu dělalo zle.

"Mikey, Mikey, Mikey, pojď sem… pojď sem, baby…" Gerard vytáhl ten předmět z jeho pusy a Mikey se naklonil dopředu, aby tu tekutinu mohl vyplivnout. "Ne!" Gerard do něj strčil až skončil na podlaze. Otevřel oči. Gerard byl na něm, jeho ruka přes Mikeyho ústa. "Spolkni to."

Mikey zakňučel a zakroutil hlavou, třásl se a jeho tělo křičelo po kyslíku.

"Myslíš, že si, doprdele, dělám srandu?!"

Jeho oči se rozšířily hrůzou, když pozoroval, jak se Gerardova ruka zvedla a sevřela v pěst. Rychle přikývl a těžce polknul, lapajíc po dechu.

Když byla jeho ústa prázdná, Gerard svoji ruku stáhnul. Vytáhl Mikeyho do pozice, kde sám seděl a shora ho pozoroval. "Jsi v pořádku?"


TBC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dannie Dannie | Web | 14. dubna 2009 v 20:08 | Reagovat

waw... tak na toto ani neviem čo napísať.. je to skvelé! úchylné, super preložené, takže čo viac chcieť? :) snáď len pokračovanie :D

2 Geewen Geewen | Web | 5. srpna 2009 v 12:36 | Reagovat

Wow... Nádhera!:)

3 Kyuu-kun Kyuu-kun | 28. října 2009 v 0:34 | Reagovat

Oh my Gackt...síla...
Ale teda...je to zatím fakt dobré...hodně reálné...A výborně přeložené ^_-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.