Suffer All The Children 1/1

7. dubna 2009 v 20:03 | překlad Anetka.ph |  Translated


Well... I'm so fucking bored, takže jsem se dokonce dala i do překladu! XD XD XD já vím, sem divná... tolik činnosti nedělám ani když sem zdravá XD

No ale dost keců a zpátky k překladu. Tahle povídka mě svojí reálností a brutalitou naprosto dostala... takže rozhodně není pro útlocitné duše ;-) Je to waycest a místy frikey ;-) Určitě ji budu dělit na spoustu částí, ale počkejte si, stojí to za to ;-)

Originál od Anthrax tady.

So comment&enjoy <3



Chapter 1 part 1


V typickém žalostném omylu to samozřejmě byla tmavá bouřlivá Bellevilleská noc a Michael Way seděl sám, pokud ovšem neberete v úvahu televizi a konzoli Sega (něco jako playstation, moc se v tom nevyznámXD), v pokoji. V jeho pokoji byla tma a záře z televize se odrážela na jeho brýlích. Skousl si ret, když zkroutil páčku v nepatrném záchvěvu nervozity z manévrování v zatáčce na obrazovce. Dokonce se mu trochu zrychlilo dýchání, když se naklonil blíž k televizi.

Jeho matka by řekla, že se zakoukal do videohry a on by se nehádal. Vždycky byl až příliš vtažen do hry, ale v sousedství, jako bylo to jejich, kde mu bylo povoleno jít ven jen málokdy, a i kdyby mohl, pro jedenáctiletého kluka by tam nebylo nic, co by se dalo dělat, aniž by mu to ublížilo nebo by ho to zabilo. A proto by jeho matka měla být ráda, že si přál sedět doma a plýtvat svým časem před televizí, a ne běhat po venku jako většina jeho vrstevníků, a tak si kolem sebe mohl udržovat alespoň nějakou bezpečnou ulitu.

Bezpečí. Všechno se točilo kolem toho, aby zůstal v bezpečí. Malý Mikey nikdy nebyl vystaven okolnímu světu příliš dlouho. Dokonce ani ne dost dlouho na to, aby slunce stihlo poznamenat jeho smrtelně bledou pokožku. Odcházel do školy, a když na to byl dost starý tak i do práce, ale vždycky se hned vracel do bezpečného a hřejivého domova, do jediného místa, kterému mohl věřit a věděl, že tam vždy budou další tři lidé, kteří ho milovali, a se kterými byl v bezpečí.

Věděl toho doopravdy jen málo; a možná by mu bylo lépe v ulicích, než v jeho hřejivém, útulném a bezpečném domě.

Jak už jsem zmínila předtím, tuhle konkrétní tmavou noc bylo počasí opravdu bouřlivé. Byl páteční večer, a kdyby Mikey nebyl tak hluboce zabraný do své videohry, Slyšel by svého bratra Gerarda, jak se dole v kuchyni hádá s rodiči, proč přesně by měl opustit bezpečí jejich domu, obzvlášť za takového nepřijatelného večera, a jít na uměleckou výstavu s dívkou, se kterou chodil.

"Nejsi na to dost starý," slyšel by říct svoje rodiče.

"Je mi patnáct!" taky mohl slyšet pubertální hlas odpovědět.

Když se hádali, ze strany jeho bratra padaly také nadávky.
Rodičům se to nelíbilo, ale Gerardovi to bylo jedno. On by stejně šel! Ale rodiče mu připomněli, že se tam nemá jak dostat. Jeho kolo fungovalo skvěle! Ale v dešti by se přece zmáčel od hlavy až k patě. Jeho bratr byl zmatený a chvíli trval na pár "kdyby, a a ale", ale nakonec by Mikey slyšel Gerarda dupat po schodech vyvolávajíc svoji nenávist vůči jeho rodičům. Slyšel by Gerarda ze vzteku praštit do zdi a zavrčet něco sprostého, a pak po chíli ticha by slyšel, jak se vedlejší dveře otevírají a jak jeho bratr vytáčí číslo na telefonu. "Sal, oni mě nepustí," sylšel by svého bratra říct. "Můžeme to zkusit po telefonu?"

Pak následoval krátký rozhovor a tiché pomalý steny z opačné strany stěny. Samozřejmě, že za jiných okolností by to Mikey zcela jistě zaregistroval, ale on byl příliš změstnaný svými videohrami.

Když se rodiče Wayovi vydali do spát, bouřka nabyla na síle, třepala se stromy a nutila déšť padat diagonálním směrem; hrom zatřásl se základy domu. Jejich obě děti ještě nespaly; jedno na pokraji porážky v dlouho hledaném vítězství ve hře a druhé na pokraji vítězného uspokojení. Nicméně právě v té chvíli se oba jejich cíle staly nedosažitelné. Najednou totiž barva z Mikeyho televize zmizela, a ta samá barva se objevila na Gerardových, už tak dost zrudlých tvářích, když jeho telefon oněmněl a on byl nechán sám s velkým problémem.

"Sakra!" oba zakřičeli, Gerard pak hystericky opakoval jméno své přítelkyně pořád a pořád dokola do hluché telefonní linky a Mikey horečně mačkal tlačítka svého ovladače, zkoušejíc uložit hru, aby byl schopný co nejdřív porazit všechny nepřátele.

Nicméně výpadek napětí vrátil Mikeyho zpátky do reality a když se rozhlédl po svém pokoji, vztek ze ztracené hry byl téměř okamžitě nahrazen nepříjemnou fóbií, kterou, jak se zdálo, měl vůči bouřkám. Chlapcovy oči rychle střelily ke dveřím a otočil se. Nemohl se zbavit pocitu, že je sledován. Roztřesený nádech naplnil jeho hrudník a on se podíval na stěnu - nadávka - tím směrem byl pokoj jeho bratra.

"Gerarde?"

"Mmm…"

Nakrčil obočí nad tím podivným zvukem, potom se doplazil k posteli a stáhl z ní přikrývku, kterou pak kolem sebe obmotal. Vylezl si na postel a nahnul se proti zdi, blízko místa, na kterém věděl, že jeho bratr na druhé straně bude. "Gerarde… venku prší…"

"Prší celou noc, Mikey, sklapni. Mám práci."

"Oh," chlapcovo malé tělo se roztřáslo, když blesk rozčísl oblohu. Zakňoural, když se jeho pokoj jemně osvítil. Polknul a sevřel pokrývku, snažíc se nemyslet na bouřku venku. "A-a s čím máš takovou práci?"

Nadskočil, když Gerardova pěst uhodila do zdi. "Sakra, Mikey, už buď zticha. Mám tady, kurva, nějákou práci. Běž poslouchat nějákou hudbu."

Mikeyho tělo se třáslo. Držel si ruku u pusy, aby udusil výkřik, když další hrom otřásl světem. Slzy se sbíraly ve vnitřních koutcích jeho očí, natlačil se ještě blíž ke stěně ve snaze najít pohodlí. "Prosím, Gerarde," vytáhl si přikrývku výš, "nemůžu přijít za tebou a pomoct ti? Udělám cokoli budeš chtít…"

Slyšel, jak se Gerard začal smát, ale náhle přestal, potom tiše zanadával a vypustil ztlumený vzdech. Zhluboka, ostře, se nadechl. "No já nevím, Mikey…"

Další úder hromu donutil Mikeyho zapištět strachy, nemohl dělat nic jiného než se třást a kňourat proti zdi. "Gerarde, udělám cokoli. Přísahám. Prosím. Udělám cokoli. Jenom mi dovol jít za tebou. Prosím."

"Já…" Gerard byl potichu, Mikey znovu zakňoural, když blesk osvítil jeho pokoj. "Uděláš cokoli?" zopakoval Gerard.

"Ano."

"Cokoli, co ti řeknu?"


"Cokoli."

TBC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dannie Dannie | Web | 7. dubna 2009 v 22:50 | Reagovat

úchyl je ten Gerard... chudák Mikey.. začína sa to skvelo, tak som zvedavá na pokračovanie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.