Wicked Flesh and Wings of Butterfly (10)

2. března 2009 v 17:30 | Anetka.ph |  Wicked Flesh and Wings of Butterfly

mno... jsem zase zpět... docela dlouho jsem nepsala nic kromě textů k songům takže by mě docela zajímalo co si o tom myslíte... =P

10
Pár týdnů šlo všecho hladce… nebo spíš podezřele nudně. Vybledle. Vlastně se skoro nic nedělo. Já jsem chodil do práce, Frank chodil do práce, přišli jsme domů a vpodstatě jsme hned šli spát.

Ani jsem neměl čas myslet na Mikeyho a mít z toho depresi.

"Konečně volnej víkend," zamumlal Frank a svalil se vedle mě na pohovku, zatímco já jsem dělal, že se dívám na televizi. Místo toho jsem ho sledoval, jak si rozvazuje tkaničky. Shit, vážně bych si dal říct…

"Jo, taky mám volno," poznamenal jsem a těšil se na to, jak si budu celej víkend válet prdel v posteli.

"Fakt?" otočil se na mě a zněl nějak přehnaně nadšeně. "Tak to bysme mohli něco podniknout, ne?"

Andělsky se usmíval, nadšením skoro nadskakoval a já bych ho neodmíntul ani kdybych vážně chtěl.

"Skvělej nápad, co máš v plánu?"

"No já nevím…" zahihňal se. "Co třeba zajít do baru nebo tancovat?"

Rychle jsem vybíral z možností. Do baru ne, neměl bych pít když jsem s ním, skončilo by to špatně…

"Do baru ne, ale tancovat klidně, už dlouho jsem nikde nebyl."

"Paráda, už se nemžu dočkat!" Svítily mu oči a mě připadal, jako by byl ještě pořád dítě…

Divil jsem se, jak dobře jsme spolu vycházeli. Nevadilo mi, když si do mýho oblíbenýho hrnku ráno nalil kafe a já si musel vzít jinej, nevadilo mi, když se do koupelny vetřel přede mnou a nevadilo mi, že za sebou všude nechával poházený věci. U kohokoli jinýho by mě to točilo, to vím jistě.

Když nadešel den našeho "velkého rande", Frank nadšeně poskakoval po celým bytě a vybíral a hledal oblečení, tužku na oči, stíny, svůj oblíbenej růžovej pásek… Ani v nejmenším jsem se nedivil, že nic nemůže najít… v tom našem bordelu… aspoň, že jsem se snažil udržovat čistotu…

"Franku?" zakřičel jsem směrem ke koupelně. Před půl hodinou mi řekl že už jde. "Franku?!"

Klaply dveře.

"Co chceš?" zněl mírně rozladěně.

"Princeznu a půl království k tomu."

"Debile."

"No dobře, tak prince," snažil jsem se ho dostat do lepší nálady.

"Debile."

"A nemůžem teda už jít? V té koupelně jsi zavřenej už skoro hodinu," zakňoural jsem.

"Už du, fakt…" broukl a slyšel jsem klapnout vypínač.

Zvednul jsem se z gauče a vyčkávavě jsem si stoupnul ke dveřím.

Frank se konečně objevil zpoza rohu a nejistě těkal očima kolem sebe. A vypadal vážně… dokonale.

Upnutý kalhoty, černá košile, nad růžovým páskem jsem se musel pousmát, oči orámovaný tužkou, šedý stíny a řasenka. Jestli by tenhle kluk nebyl gay, tak bych se asi vážně stal heterosexuálem.

Snažil jsem se zachovat si tvář a nedat na sobě znát, jak mě dostal do kolen. Zavřel jsem pusu, přestal třeštit oči a usmál se.

"Můžem jít?"

Jenom zakýval hlavou a prošel dveřmi jako první. Popadl jsem klíče a svoji koženou bundu a šel hned za ním.

"Sluší ti to," zamumlal jsem potichu. Nechtěl jsem, aby to vyznělo divně, protože jsem neměl ponětí, proč si na sobě dneska dal tolik záležet… nejspíš chce prostě dneska někoho sbalit a já to nebudu.

"Dík," usmál se stydlivě a začal se roztomile červenat. Nejradši bych ho přirazil ke zdi a…

Vyšli jsme na ulici a já se snažil dostat z hlavy nečisté myšlenky na Franka v padesáti různých obrazech.
"A kam to vlastně zamíříme?" zeptal se nadšeně.

"Nech se překvapit," snažil jsem se znít tajemně, ale vzhledem k tomu, že jsem se u toho smál, tak mi to moc nešlo.

Po pár desítkách minut jsme došli do cílové lokality. Byl to bar - jiní by spíš řekli pajzl - v jedné z těch horších částí města. Ale já jsem tam chodil rád (a často), protože se tam nikdy nikdo na nic neptal, nikdo se opovrživě nedíval, když jsem si přivedl nezletilýho kluka…

U vchodu jsem za nás zaplatil směšný vstupný a vešli do jámy lvové. Po očku jsem sledoval Frankovy reakce. S vytřeštěnýma očima přeletěl taneční parket, na kterým už se svíjelo několik párů různých pohlavních kombinací.

"Wow!" zajuchal a poskokem zamířil k baru. Vyrazil jsem za ním. Nechat ho tam na minutu samotnýho, tak už by se mi nemusel vrátit v původním upraveným stavu.

Sedli jsme si u baru a barman po nás hodil tázavej pohled.

"Pivo," broukl jsem směrem k němu a doufal, že se mi to nevymstí.

"Ehm… třeba vodku s džusem," zašveholl Frank a obrátil se ke mně. "Tohle místo je naprosto skvělý!"

"Já vím, tak to sem můžem chodit častěji," zazubil jsem se.

Pak jsme dlouhou dobu blábolili o ničem a po několika dalších vodkách s džusem Frank začínal být čím dál rozjařenější a sdílnější. Dozvěděl jsem se například, že by se radši zastřelil. Než by se vyspal s nějákou holkou. Myslím, že ani nemusím dodávat, že jsem s ním nadšeně souhlasil.

Najednou vyskočil.

"Pojď tancovat, Gee!" a táhnul mě na parket.

Nejdřív mi to jako moc super nápad nepřipadalo, ale pak jsem spolu s ním vplul do rytmu a soustředil se jenom na jeho pohyby. Chvíli se vlnil a nevěnoval mi pozornost, takže mi dal možnost sledovat jak moc mu kalhoty obtahujou zadek, ale pak mě najednou vzal za ruce a přitáhl si mě k sobě. Ne, že bych si chtěl stěžovat…

Přitiskl se na mě ještě víc, stoupnul si na špičky a něco se mi, s rozesmátým výrazem, snažil zakřičet do ucha, ale neměl jsem nejmenší možnost ho pořádně slyšet. Na parketu byla hudba mnohem hlasitější než u baru. Položil jsem mu ruce na boky a snažil se mu naznačit, že ho vůbec neslyším. Nejspíš to nepochopil, ale za to ho to značně pobavilo.

Pak se najednou úplně zastavil a vypadal k smrti vyděšeně. Popadl mě za ruku a spěchal pryč. U východu jsem ho zmateně zastavil.

"Co se děje?"

"N-nic… já… radši bych už-" koktal, ale těsně za mnou ho přerušil.

"Ale, ale, není to děvka Iero?" a zasmál se.

Zamračeně jsem se otočil, ale ten nepříjemně vypadající chlápek asi v mým věku se na mě ani nepodíval a posměšně očima propichoval Franka, kterej vypadal jako by zkameněl.

"Copak? Že bys neměl, co říct?!" zasmál se znova. Nechápal jsem, co se děje. "No tak, Frankie, pojď k taťkovi!" natáhl ruce se zlým výrazem na tváři.

Frank vypadal, že se brzo rozbrečí.

"Hele, dej mu pokoj, on se s tebou zjevně bavit nechce," snažil jsem se mírně zakročit.

"Tak tohohle teď necháváš, aby tě šoustal?! Tos teda klesl hodně hluboko… Nechceš si to se mnou rozdat? Jako za starejch časů?"

Neudržel jsem se a jednu mu vrazil. Skoro jsem zavyl bolestí, když jsem cítil jak moje klouby zapraskaly o jeho čelist. Vzápetí mi ze strany přiletěla pěst směřovaná přímo na moji pravou tvář. Snažil jsem se to vrátit, ale pan Neznámý měl s sebou nejspíš celou partu, takže než se mezi nás dostal sekuriťák, schytal jsem ještě pár dalších. Díky bohu za adrenalin - v tu chvíli mě to ještě nebolelo tak moc.

Slyšel jsem Franka vyděšeně zapištět, když moje rovnováha, po ráně do břicha, šla k šípku. Postavil jsem se a před sebou jsem viděl Frankovy vyděšený oči.

"Ge-gerarde, je ti něco?"

Jenom jsem mávnul rukou. Měl jsem pocit, že kdybych mu odpověděl, všichni si budou moct prohlídnout, co jsem měl k večeři.

Vyšli jsme ven a já se opřel o nejbližší auto a snažil se dýchat klidně. Trochu to ve mně vřelo. Když už jsem se tak tragicky bil za Frankovu čest, tak aspoň mohl přijít s vysvětlením dřív, než bych se na něj zeptal.

Bezeslova jsem zamířil směrem s mýmu - našemu - bytu, Frank šel hned vedle mě. Byl jsem si vědom toho, že mě pořád sleduje. Zaregistroval jsem, že se chvěje zimou.

Zastavil jsem se a zhluoka si povzdechl. Sundal jsem si bundu a přehodil ji přes něj. Byla mu tak velká, až to bylo směšný. Pozorněji jsem si ho prohlídl a zjistil jsem, že řasenka se mu podezřele roztekla po tvářích. Nadechl se, jako by chtěl něco jíct, ale já jsem se od něj odvrátil a pokračoval v cestě. Teď byla zima zase mě.

Doma jsem se neobtěžoval zouvat ani svlíkat a hned jsem se svalil na postel a nepohodlně se zavrtěl. Určité části těla se začínaly ozývat. Podíval jsem se na svoji pravou ruku. Od zápěstí začínala být oteklá a červená.

"Mrzí mě to," ozvalo se ode dveří. Nadskočil jsem. Neměl jsem ponetí, že tam stojí… ani jak dlouho tam stojí.

"To je dobrý," povzdechl jsem si, ale nejspíš to znělo víc otráveně, než jsem předpokládal, protože Frank se po mě nedůvěřivě podíval a zmizel ze dveří. Slyšel jsem šramot v kuchyni, a pak za mnou přispěchal s pytlíkem ledu a mokrou utěrkou.

Beze slova si za mnou vlezl a led položil na kloubymojí oteklé ruky. Zasykl jsem a otřásl se zimou. Vzal utěrku a snažil se mi otřít zbytky krve z običeje. Nešlo mu to, takže se musel posunou ještě blíž ke mně. Viděl jsem každý detail na jeho tváři.

Po tvářích měl několik cestiček od slzami rozmazané řasenky, snažil se mi nedívat do očí. Zhluboka jsem se nadech a ucítil jsem, jak mu vlasy voní šampónem a jak strašně mi to připomíná těch pár minut, když se na mě tiskl v zápalu hudby.
Pozoroval mě rozšířenýma zorničkama, když postřehl, že se mu dívám na rty…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niwy Niwy | Web | 2. března 2009 v 18:54 | Reagovat

Jeeeej dojdem sem a čo nevidím :D:D:D yay :D chudáčik Geeeee....a Frank by mu to mohol ako aspoň nejak vysvetliť alebo čo, xD pako xD jaaaaj, že bude bozk?že že že????? jaaaaj a dúfam, že pokračovanie bude skôr :D:D:D

2 Dannie Dannie | Web | 2. března 2009 v 22:00 | Reagovat

ach... sláva :))) je super, že sú spolu (v byte) a je skvelé, že si Gee Franka tak bránil... a súhlasím s Niwy, že by mohol byť bozk... veď Gerard by si za hájenie cti zaslúžil sladkú odmenu :)

3 Petronajt Petronajt | E-mail | Web | 13. března 2009 v 11:24 | Reagovat

Áááách,to je prostě tak krásná story!By mě docela zajímala Frankova minulost.....

4 emily.way emily.way | Web | 13. března 2009 v 20:32 | Reagovat

áá, nový díl!

skvělé..

5 VeroN VeroN | 26. března 2009 v 21:10 | Reagovat

uu uzasneee:D a duufam ze pokracko pribudne cim skur:)

6 DeeTee DeeTee | Web | 6. dubna 2009 v 22:46 | Reagovat

jeeeeeeeeeeeeeeeee xD happyyyyyyyy xD chudatko Gee, pripajam sa k nazoru ze by si zasluzil saducku odmenu xD a tesim na pokracko xD ...a nadherny design

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.