Wicked Flesh and Wings of Butterfly (9)

29. září 2008 v 18:17 | Anetka.ph |  Wicked Flesh and Wings of Butterfly
omlouvám se, že další čtení přidávám tak moc pozdě ale nebyla inspirace
enjoy and comment XD XD XD

Seděli jsme v parku na lavičce a mlčky kouřili. Frank se tvářil nabručeně a já jsem ho nechtěl provokovat tím, že bych něco říkal.


"Stalo se něco?" opatrně jsem se zeptal.


"Ale ne, nic…" mávnul nad tím rukou, a tak jsem dál mlčel. Jestli mu stačí, že tady sedím a mlčím, tak prosím…


"Vlastně mě vyhodili z bytu," řekl rádoby s nezájmem, ale tohle mi nakecat nemohl.


"Vyhodili? A proč jsi mi nic neřekl? Kde teď teda bydlíš?"


"Můžu zůstat do zítřka… a pak se asi budu muset vrátit do Belleville," opřel se a zaklonil hlavu dozadu.


"A hledals jinde? Vždyť tady v okolí určitě musí bejt nějákej prázdnej byt," zakroutil jsem hlavou a nechápal, proč jen tak seděl a nic nedělal.


"Nemám na něj, Gerarde," koukl na mě bezmocně. "To proto mě vyhodili, nezaplatil jsem nájem; už tři měsíce. Prostě na něj nemám. Můj plat stačí tak možná na to, abych neumřel hlady. Nevím, co budu dělat. Do Belleville se vracet nechci. Tam je všechno, před čím jsem utekl."


"A vážně není jiná možnost, že bys mohl zůstat?" zkusil jsem to a v hlavě už se mi rodil plán. "A co kdybys byl nějakou dobu u mě?" navrhl jsem mu.


Šokovaně se na mě podíval. Na chvilku se mu ve tváři ukázala úleva, ale pak se zase mračil.


"To… to po tobě nemůžu chtít. Už tak jsi toho pro mě udělal dost," zakroutil posmutněle hlavou. "Prostě se budu muset vrátit. Asi není jiná možnost…"


"A co kdybys byl můj spolubydlící?" nedal jsem se odradit; když už tady byla ta možnost mít ho doma…


"Spolubydlící?" nechápal mě.


"No jasně, dělili bysme se o nájem a tak," vysvětlil jsem mu rychle a už jsem se skoro vítězně usmíval. Tohle prostě nemohl odmítnout, tím jsem si byl jistý.


"Já… já nevím. A vážně by ti to nevadilo?" nesměle se na mě podíval a trošku zčervenal. Na co asi myslí?


"Kdybys mi vadil, tak ti to přece nenabízím."


"Tak… tak dobře. Děkuju, Gerarde, ani nevíš, jak moc to pro mě znamená," usmál se na mě. Byl jsem vážně rád, že jsem mu mohl pomoct a to, že ho teď budu mít u sebe, s tím nemělo co dělat. Začínal jsem být vážně divnej. Kde je sakra ten bezcitnej Gerard, kterej ojede všechny, který potká?!




***



Seděl jsem a přemýšlel nad tím, jaký to bude, až se sem přistěhuje Frank. Nebudu moct mít všude svůj bordel, bude tady i ten jeho… ale co když je pořádnej a všechno po sobě uklízí? Blbost, nevypadá na to. Nebudu moct chodit po bytě nahej… ale budu, když vážně budu chtít. Nebudu si sem moct vodit kluky… A proč bych to, sakra, dělal?! Chci Franka. Určitě. Jenom Franka. Nevím, proč mě to vůbec napadlo. Ale když je se mnou, tak na sex skoro vůbec nemyslím. Teda alespoň ne na sex s někým jiným.


Vlastně jsem se už nemohl dočkat, až tady konečně bude se mnou. I když jsem neměl ponětí, co budu dělat, když si třeba polezeme na nervy… ale nebudu muset trávit večery tím, že bych sám koukal na televizi, nebo balil povolný kluky v barech. Doufal jsem, že z toho už jsem byl vyléčenéj.



***



Já jsem nesl jednu obrovskou tašku a Frank tu druhou. Děkoval jsem bohu, že bydlí, nebo spíš bydlel, tak blízko.


"A proč nemůžeme jet taxíkem?" zakňoural jsem. Nesnáším fyzickou námahu… teda až na nějaký ty příjemnější věci.


"Protože je to kousek," zasmál se a já sem nechápal, jak při své velikosti může táhnout takovou obrovskou tašku, která je skoro stejně tak velká jako on a ještě se u toho usmívat.


"Víš co?" zavolal jsem na něj, když už byl asi dvacet metrů přede mnou. Otočil se. "Ty si neuvěřitelnej, víš to?"


"Jistě," na tváři mu zazářil široký úsměv. "Já sem přece vždycky bezchybnej a dokonalej. Ty jsi to ještě nepoznal?"


"Oh, omlouvám se, vaše samolibosti, že jsem si víc všímal vaší stokilové tašky než vás," vrátil jsem mu to. Ale byl roztomilej.


Nad všema těma panelákama se k nám blížily obrovský šedivý mraky. Doufal jsem, že začne pršet až když budeme u mě doma… teda vlastně u nás doma. Bude to fajn…


"Gerarde?"


Podíval jsem se na něj. Tvářil se udiveně a napůl se usmíval.


"No?"


"To bych se měl ptát spíš já, ne? Stojíš uprostřed chodníku, koukáš nahoru a uslyšels mě až napotřetí," uculil se.


Napotřetí?!


"Ehm, no, promiň… zamyslel sem se…" a popadl jsem tašku a zase vyrazil za ním. Ani jsem si neuvědomil, že se zastavuju. Jenom jsem si představil, jaký to asi bude. Už nebudu sám… Třeba zmizí moje věčný deprese, třeba Frank jednou zahodí svoji stydlivost… a třeba sem taky debil s neuvěřitelnou fantazií…



***



Pustil jsem jeho tašku na zem a začal v kapsách hledat klíče. Ten správný jsem zastrčil do zámku a rychle odemykal. Samozřejmě, že jsme zmokli.


Cítil jsem se divně. Nervózně. Jako bych se bál, že když se mu tady nebude dost líbit, půjde jinam… což koneckonců mohl, že…


Vešel jsem a podíval se po něm, Stál přede dveřmi a zíral před sebe. Bál se? Bál se stejně jako já, že tohle nebude klapat? Že si začneme lézt na nervy? Že na něj něco zkusím, když on sám nebude chtít? Já se bál úplně stejně.


"Frankie?" snažil jsem se, abych zněl povzbudivě.


"Jo… jasně, už jdu."


"Tohle je obývák a kuchyň, koupelna a tady spím," postupně jsem ho provedl. Teda ne že by se tady mohl ztratit, ale chtěl jsem předejít trapnejm otázkám.


Doufal jsem, že se tady nebude cítit omezovaně.


Napadlo mě, že nejspíš asi nic nejedl. Podíval jsem se do ledničky, ale kromě mrkve, o které jsem neměl ani ponětí, kde se tam vzala, tam bylo vcelku prázdno.


"Gerarde?" vytrhl mě z uvažování.


"Hm?"


"Můžu se jít převléct?"


Musel jsem se na něj podívat a potvrdit si, že si ze mě nedělá srandu. Na tu jeho nejistotu si snad nikdy nezvyknu. Stejně jsem se musel usmát.


"Ne, myslím, že nemůžeš," řekl jsem a nevšímal si toho, jak po mně hodil nechápavý pohled. "Myslím, že bys měl zůstat tak kde jsi, nebo mi ušpiníš moje perské koberce," usmál jsem se na něj.


Pochopil a zasmál se.


"A už se mě na takový blbosti neptej, odteď tady bydlíš přece taky, ne?"


"Dík," zamumlal a zmizel směrem ke koupelně.


Nepochopil jsem, za co děkoval. Najednou se mi do hlavy vtlačila myšlenka na to, co dělá v té koupelně. Vždyť si to mokrý oblečení musí nejdřív sundat a až potom si může oblíct to suchý. Nahej Frank jenom pár metrů ode mě a já se nemůžu jít ani podívat.


"Sklapni, Gerarde," okřikl jsem se a neochotně obrátil myšlenky k naší neexistující večeři. Mohli bysme jít někam do restaurace… ne, to by vypadalo jako rande. Fastfood? Tam jsme byli posledně. Pizza? Možná…


Rozhodl jsem se jít se taky převléct a rozhodnutí na to, co budem dělat, jsem chtěl nechat na Frankovi. Třeba se mu vůbec nikam nechce… a nebo bude chtít sníst tu mrkev - no, doufám, že tohle ho nenapadne…


"Franku?" přihnal jsem se za ním, hned jak jsem slyšel cvaknout dveře od koupelny. "Co budeme jíst?"


"Nevím, jídlo?"


Co jsem čekal?! Na hloupou otázku, hloupá odpověď.


"Ehm… ale já jsem myslel, jestli někam zajdem nebo tak něco…" snažil jsem se mu vysvětlit svoje myšlenky.


"Ale venku prší," namítl.


"Aha…" došlo mi. "Takže pizza? Až sem?" navrhl jsem.


"Jasně, pro mě bez masa, prosím," usmál se.


"Jak si přejete, slečno," a už jsem vytahoval mobil a zpaměti ťukal číslo.


Pizzu nám dovezli asi za čtyřicet pět minut a Frank ji měl v sobě během dalších deseti. Nepochopil jsem, kam se to všechno do něj vešlo.


Pak nastal další problém. Kde bude Frank spát? Postel jsem měl jenom jednu, sice velkou, ale Frank by v ní se mnou asi spát nechtěl. A radši jsem mu to ani nenavrhoval, protože pak už bych možná nemusel řešit problém, kam s ním.


Frank se unaveně rozvaloval na pohovce před televizí a klížily se mu víčka. Po očku jsem se ho snažil nenápadně pozorovat. Pořád jsem nemohl uvěřit tomu, že je tady se mnou někdo, kdo je tak odlišnej od všech ostatních, se kterýma jsem kdy něco měl.


"Frankie?" trochu jsem s ním zatřásl.


"Nech mě, spím," zavrčel a ani se na mě nepodíval.


"A nebylo by lepší spát vleže?" musel jsem se usmát.


"To bys musel uhnout," mrkl na mě.


"Hm… a chceš aspoň polštář?"


"Prosím…"


Našel jsem dokonce i další prostěradlo a snažil se mu alespoň trochu ustlat. Výsledek sice nebyl nějak zvlášť uspokojivý, ale Frank nevypadal, že by mu to vadilo. Zalehl a okamžitě usnul.


Ještě chvilku jsem ho pozoroval, ale pak jsem si připadal jako šmírák, takže jsem radši rychle odešel k sobě, než by mě napadlo něco horšího.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pájina pájina | Web | 29. září 2008 v 20:35 | Reagovat

hele to je náhoda jednou za uherskej rok se sem přídu podívat jestli tu neni nějaký pokčačování a ono zrovna dneska je:D ach jsem šťastná chci víc

2 Dannie Dannie | Web | 30. září 2008 v 8:54 | Reagovat

pekne sa to vyvija :)) dufam, ze nabuduce bude Frankie zaspavat v Gerardovej posteli :)) tam je predsa len pohodlnejsie :P

3 GFMBR GFMBR | Web | 5. října 2008 v 9:44 | Reagovat

aaaaa...našla jsem další blog s Frerardma XDD určo si je přečtu XDD konečně budu  mít co číst (jakobych toho neměla malo) XDDD ale i tak

hele nechceš spřátelit???:)

4 Tea Tea | Web | 4. listopadu 2008 v 16:08 | Reagovat

Hej zlatko, já spřátelím, jo? :D jsem si všimla, že tě na blogu nemáme v oblíbených :D

5 emily.way emily.way | Web | 8. listopadu 2008 v 12:32 | Reagovat

oo,to je krásný..

teď během hodiny sem přečetla všechny a díly a rozhodně nelituju,fakt moc pěkný..určitě si počkám na pokračování..:))

6 DeeTee DeeTee | Web | 2. prosince 2008 v 0:06 | Reagovat

boze, tato story je tak nadherna... som sa usmievala ako debilko ked som to citala... chcelo by to pokracko xD

7 Petronajt Petronajt | E-mail | Web | 2. prosince 2008 v 14:42 | Reagovat

áááách......chci další díl......a můžeš si gratulovat,málokdy se stává,že bych začala číst Frerard....

8 Anetka.ph Anetka.ph | 8. prosince 2008 v 15:38 | Reagovat

eh, díky...málokdy se stává že začnu psát frerard XD XD XD

však ono se to ještě zvrhne:-D

9 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 12. prosince 2008 v 6:59 | Reagovat

je to nádherný,přečetla jsem všechny díly jedním dechem,chtělo by to co nejdřív pokráčko!!!

10 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 16. února 2009 v 7:08 | Reagovat

ach jo,přečetla jsem všechny díly znovu,a tady stále není pokračování!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.