Wicked Flesh and Wings of Butterfly (7)

9. července 2008 v 14:38 | Anetka.ph |  Wicked Flesh and Wings of Butterfly
whoa! zase po dlouhé době XD
ale já za to nemůžu, fakt, byla sem povinně u babičky XD a navíc sem neměla inspiraci (too much pain)
doufám že si to užijete a že tam nepíšu sračky
jo a připomínky a komentáře jakéhokoli typu jsou vítány XD XD XD

Vytáhnul jsem z kapsy novej mobil a vytočil Frankovo číslo. Docela jsem se divil, že mi ho bez problémů nadiktoval.
"Nechci žádný životní pojištění ani půjčku na dvacetiprocentní úrok," ozvalo se nasraně ze sluchátka.
Nemohl jsem si pomoct a neusmát se tomu.
"Tady Gerard," řekl jsem klidně, pořád s úsměvem. Nejspíš si myslel, že jsem nějákej pošahanej stroj, co vytáčí náhodný čísla a pak pouští napodobeninu lidskýho hlasu.
"Shit," zaklel polekaně. "Promiň, Gerarde. Netušil jsem, že seš to ty, myslel jsem že… no však jsi už slyšel," zasmál se. "Chtěls něco?"
"No vlastně jo…" vzpomínal jsem, proč jsem mu vlastně volal. "Jestli sis ještě nerozmyslel, že pojedeš se mnou, tak jsem se chtěl domluvilt."
"To je v pohodě, už jsem ti řekl, že s tebou pojedu. Navíc rád dělám morální podporu."
Ani nechtějte vědět, co jsem si pod tím představil… ale určitě to bylo do osmnácti nepřístupný.
"Když myslíš… Hele půjčil jsem si auto od jednoho kluka ode mě z práce, kterej ho stejně nebude potřebovat, protože nemá prachy na benzín, takže jsem myslel, že bych tě tak v deset vyzvednul… akorát mi musíš říct, kde bydlíš," řekl jsem na jeden zátah, a pak hodně zhluboka oddechoval. No jo, kuřákovy plíce.
"Už v deset?" zakňučel. "Sem myslel, že když už mám to volno, tak se aspoň vyspím," stěžoval si, ale slyšel jsem, jak u toho zadržuje smích.
"Tak hele, přestaň kňourat a radši mi řekni, kde bydlíš."
"Ehm…" v mobilu to zachrastilo. "Víš co? Já k tobě dojdu," a položil to.
"Co sem, sakra, řek?" zamumlal jsem do - v tu chvíli už hluchého - telefonu.
Já se v něm prostě nebyl schopnej vyznat.
***
"Kde, sakra, seš?" volal na mě Frank, stojící u mýho - teda spíš půčenýho - auta.
"Psychická příprava," ukázal jsem si na černý linky kolem očí. "A navíc jsem nemohl najít jedinej funkční zapalovač," protočil jsem oči.
"Psychická příprava na co?" ptal se.
"Na matinku. Když už provokovat, tak alespoň pořádně," ušklíbl jsem se. A taky jsem vždycky zbožňoval nechápavý pohledy směřovaný k mojí osobě.
"Mohl by ses malovat častějc, sluší ti to."
Na zlomek sekundy jsem se zastavil a uvědomoval si, co to vlastně řekl. Vzápětí na to si to uvědomil asi i Frank, lehce zčervenal a podíval se do země.
"Na mě je to moc práce. A když se budu malovat častějc, zvyšuje se pravděpodobnost, že si alespoň jedno oko vypíchnu," snažil jsem se to trochu odlehčit. "A jak si vlastně poznal, kterým autem pojedeme?" podezřívavě jsem se na něj podíval a zjistil, že načervenalý odstín už zmizel.
"Je to jediný auto, který tady poblíž stojí… zas tak pitomej nejsem," koukl na mě naoko uraženě.
"Taky fakt," rozhlídl jsem se po liduprázdné ulici a odemknul auto.
Zarazil jsem se a přeměřil si ho pohledem. Doslova.
"Myslíš, že už jsi dost velkej na to, abys mohl jet vepředu?"
Vražedně se na mě podíval.
"Já už jsem velkej kluk, akorát mi není jasný, jak budeš řídit ze zadního sedadla," vrátil mi to.
"Ok, ok, vzdávám se," zvedl jsem ruce s úsměvem nad hlavu. "Ale teď už vážně musíme jet. Sice přijedeme jako poslední, ale alespoň nemusíme přijet pozdě, ne?"
***
"Proč jsi mi neřekl, že jedem do Belleville?" otočil se na mě, když jsem zpomaloval v ulici, kde jsem strávil dětství… s Mikeym.
"Nepřipadalo mi to důležitý, proč ti to tak vadí?" otočil jsem se na něj a rozepínal bezpečnostní pás.
"Není to zas tak dávno, co jsem odtud odešel," řekl potichu a díval se přitom z okýnka.
Nevěděl jsem, co na to mám říct.
"A rozmyslel by sis to, kdybys to věděl dopředu?" zajímalo mě.
"Nevím," zahučel, zjevně to byla otázka příliš na tělo. "Ne… stejně bych jel," usmál se nakonec, ale moc jsem mu to nevěřil.
"Bojíš, se, že potkáš někoho, kdo tě pozná?" snažil jsem se mu číst myšlenky.
"Upřímně? Jo. Asi bych nezvlád všechny ty výčitky, kterejma by mě máma zahrnula," pokrčil rameny.
"A proč jsi odtud vlastně odjel?" Na jazyku mě pálilo slovo 'utekl', ale nemyslel jsem si, že by to byla dobrá volba.
Mlčel. Už jsem si pomalu začínal myslet, že odpověď nedostanu, ale nakonec ze sebe přece jenom něco dostal.
"Nechtěla mi říct, kdo je můj otec."
"Aha…" pokýval jsem hlavou a připadal si u toho trošku jako blbec. "Myslím, že pravděpodobně o nic nepřicházíš. Náš otec od nás odešel, když máma zjistila, že má dítě s jinou ženskou… Myslím, že v té době mohly být Mikeymu tak dva roky," zamyslel jsem se. "Nikdy jsem se nedozvěděl, jak se jmenovala, ale prej od ní taky odešel. Máma asi ví, kde je mu konec teď, ale já už ho v životě nechci vidět."
"Takže někde máš ještě jednoho sourozence," konstatoval Frank. "Já jsem vždycky chtěl mít brášku nebo ségru. Místo toho jsem byl vždycky ten divnej Iero, se kterým nikdo nikdy nebavil," hořce se usmál.
"To mě mrzí," řekl jsem mu a myslel jsem to upřímně.
"Nemusí, alespoň jsem zjistil, kdo za co stojí," mrkl na mě.
Mrkl na mě? Vážně jsem to viděl?! Jestli tenhle kluk není gay, tak se snad půjdu zahrabat…
"Půjdem?" navrhl jsem mu. "Máma mě už určitě nejmíň hodinu vyhlíží a mumlá si něco o mojí neexistující zodpovědnosti. Přece ji nemůžem nechat čekat. Chci, aby to dneska prošlo hladce. Vážně nemám náladu na hádky." Otevřel jsem dveře a vystoupil.
"A vážně jí nebude vadit, že jsem tu taky. Já… neznal jsem ho, podstatě tady nemám co dělat," koukl na mě nejistě. Tuhle otázku mi dneska už položil asi stokrát.
"Ale znáš mě, ne? To jí bude muset stačit." A v duchu jsem doufal, že si odpustí narážky na moji orientaci… ostatně, to byl jeden z důvodů, proč jsem byl tak rád, že jsem z Belleville vypadl. Nebo spíš, doufal jsem, že nebude mít narážky toho typu na Franka. Nechtěl jsem, aby se vyděsil. Moje matka měla totiž v tomhle směru pozoruhodné schopnosti.
Usmál se a počkal, až půjdu první.
Sice jsem měl klíče, ale chtěl jsem zazvonit. Už jenom z toho důvodu, že už v tom prokletým domě nebylo nic, co by se ke mně pojilo. Přes dveře jsem slyšel, jak máma běží ke dveřím a na kohosi volá: "To bude určitě Gerard!"
Dveře se otevřely a já si připadal jak v nějaké trapné hororové scéně, kde otevřete naprosto bezpečný dveře a ono na vás vyskočí něco děsivýho - váš vlastní strach. Ale to jsem si to ještě nechtěl přiznat.
"Gerarde!" zaječela pisklavým hlasem a vrhla se na mě. Uhnul jsem mlaskavé puse a podíval se jí do uslzených očí. V jedné ruce držela už zjevně probrečený kapesník. Trochu mě to položilo, ale ve vteřině jsem se zase vzpamatoval.
"Rád tě vidím, mami," řekl jsem a snažil se, aby to znělo nenuceně.
Postřehl jsem, jak se jí zrak stočil na Franka, krčícího se za mnou. Měl jsem pocit, že kdyby se nejednalo o pohřeb, prostě by se rozesmál.
"Tohle je můj kamarád Frank," udělal jsem krok stranou. Schválně jsem zdůraznil slovo 'kamarád', ale stejně jsem neunikl nechápavému pohledu z její strany. Zato Frank vypadal potěšeně. Až po delším přemýšlení mi došlo, proč. Z toho, co všechno mi o sobě řekl, jsem tak trochu vyčetl, že moc lidí mu nedalo najevo, že ho mají rádi nebo že k němu mají jakejkoliv vztah.
Úspěšně jsem se vyhnul davu truchlících pozůstalých a dotáhnul jsem ho do patra k pokoji, kterej teď už vlastně nepatřil nikomu.
Zíral jsem na dveře a bál se stisknou kliku. Jakkoliv jsem se bránil vzpomínkám a chmurnejm myšlenkám, řítily se na mě jedna přes druhou.
Frank nejspíš vycítil, kde to jsme. "Můžeme jít přece někam jinam, když tam nechceš jít."
"Já tam chci," řekl jsem spíš sám sobě, než jemu, abych se ujistil, že dělám správnou věc. "Navíc je to jediný místnost v tomhle domě, ve které budeme mít klid."
Když jsem znova nasadil svůj obvyklý tón hlasu, nezdálo se otevření těch dveří tak těžkým úkolem, jak to bylo před chvílí.
Ale když jsem vešel, nic se nestalo. Čekal jsem, že mě minulost přivítá s otevřenou náručí a ono nic, prostě nic. I když jsem tam už víc než tři roky nebydlel, pořád tam byly dvě postele, zdi polepený plakátama a všude nepořádek, jako by tady ještě pořád někdo byl. Dokonce jsem zahlídl i pár svejch kreseb, který jsem tady nechal, protože jsem svoje alkoholový fantazie nechtěl tahat do Jersey.
Posadil jsem se na svoji bývalou postel potaženou přehozem a Frank se uvelebil vedle mě.
"Promiň za to, jak se na tebe máma dívala. Bylo to kvůli mně, ty za nic nemůžeš."
"Cože? Já jsem nic nepostřehl…"
"To je dobře, alespoň nemusím nic vysvětlovat," trochu jsem si oddechl.
"Ale mě to docela zajímá," nenechal se odbýt.
"Teď to neřeš, bude na to určitě čas jindy."
"Dobře," odkýval mi to, ale moc nadšeně nevypadal.
"Tos kreslil ty?" ozval se po chvíli a ukázal na zeď.
"Jo, jaks to poznal?" divil jsem se. Buď jsem byl já moc natvrdlej, nebo on příliš vnímavej.
"Říkals', že pomáháš kreslit komixy nebo tak něco, ne? Tipoval jsem," a zašklebil se na mě. Takže bych nejspíš řekl, že obě možnosti budou správně…
"Asi bysme měli už jít dolů," řekl jsem a pořád se neměl k odchodu.
"Mám tě tady nechat samotnýho?" zeptal se trochu nesměle.
"Ne, to je dobrý, strávil jsem tady osmnáct let, myslím, že už tady nemám co pohledávat. Sejně jsem se s tím nejspíš už smířil." A vstal jsem z postele.
Frank už čekal na chodbě. Já jsem se ještě naposled rozhlídl po pokoji, pousmál se nad myšlenkou, že kdyby tady byly naše starý hračky, bylo by to veselejší, ujistil se, že už to se mnou vážně nic nedělá a pomalu zavřel dveře.
Jeden by řekl, že to nebude tak jednoduchý. Taky jsem si to myslel. V tu chvíli jsem si připadal jako naprosto bezcitnej hajzl…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dannie Dannie | Web | 9. července 2008 v 17:36 | Reagovat

kašľať na to ako dlho trvalo, kým si napísala pokračovanie.. hlavná vec, že si ho napísala :)) zase je úchvatné tak ako vždy :) len... Frank je Gerardov nevlastný brat? bude to tak, či len ja mam taký pocit? :))

2 Simka Simka | E-mail | Web | 15. července 2008 v 16:47 | Reagovat

Presne.... strašne som sa na to tešila x) a to vážne, lebo som to stále chodila kontrolovať a pamätala som si dej... stálo to za to- to o tom môžem povedať xD fakt nádhera, sa teším na ďalšie

3 pájina pájina | Web | 16. července 2008 v 21:57 | Reagovat

sláva pokračování:D byla jsem na to celá natěšená

a taky mi tak příde jako Dannie že je frank geeho brácha

4 Emily Emily | 31. července 2008 v 11:46 | Reagovat

Anetka.ph: Uuuuuuuuuuuuuf...........to je taky težký sehnat QAF xDDD...Noo...to je tak....měla bych na Tebe hrozně prosím takovou malou nevinnou prosbyčku :DDD.Já totiž nikde nemůžu stáhnout QAF, no, a ptala sem se Tei jestli to nemá stažený a Tea říkala že to má na CDčku půjčený od Tebe a že to někde stahuješ aj s titulkama....no a já sem se chtěla poníženě zeptat jestli bys mi mohla svěřit své tajemství kde to stahuješ, nebo mi to please nějak poslat?????

Předem děkuju moc :* mě už z toho hledání fakt hrabe.....xDDDDD

5 Anetka.ph Anetka.ph | 1. srpna 2008 v 10:19 | Reagovat

mno... mohla bych ti najít torrent na stažení.... tak až budu mít čas, tak sem hodím odkaz a k tomu takový ty bláboly jako kde sou titulky a tak.... ale zrovna u QAF není ten text až tak moc důležitej XD XD XD

6 Emily Emily | 4. srpna 2008 v 9:48 | Reagovat

Anetka.ph: ááááá seš zlatááááááááá!!!!!!!Děkuju moc :)))) :*

Nojo.....u QAF to tak důležitý není xDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.