Wicked Flesh and Wings of Butterfly (6)

10. června 2008 v 17:06 | Anetka.ph |  Wicked Flesh and Wings of Butterfly
no jo, já vím, moc toho není, ale tak třeba příště ;-)
enjoy XD XD XD
Další dne jsem se rozhodl, že se zajdu podívat, kdy Frank v práci končí, abych si na něj mohl počkat. Trošku vychcaný, já vím, ale co jsem měl dělat? Toho kluka jsem prostě musel mít… A nebyla v tom jenom moje věčná fyzická potřeba, i když na tom měla velký podíl.

Sice byl víkend, ale radši jsem zavolal do práce, abych věděl, jak jsem na tom. Ani mě nepřekvapovalo, že mě tam vůbec nepostrádali. Taky komu bych chyběl, že…
K večeru jsem si vyšel a zjistil, že v tom obchodě mají otevřeno do osmi, což znamenalo, že se Frank pryč nedostane před půl devátou.
Řekl jsem si, že bych mohl zajít na jedno, než bude ta správná doba na Franka.
***
Poručil jsem si další pivo. Věděl jsem, že bych neměl, ale nedalo mi to. Alkohol v jakékoliv podobě ve mně totiž vyvolával nebezpečně depresivní myšlenky.
Zase jsem začal myslet na Mikeyho. A na pohřeb. Neměl jsem ponětí, jak to tam sám zvládnu…
Máma… Na jednu stranu jsem se na ni těšil… přece jenom byla to máma, ale na tu druhou… nikdy jsme se neshodli. Co se týče školy, mýho odchodu z Belleville, nebo mé orientace. Mikey s ní vždycky vycházel líp a snažil se nás usmiřovat. Nikdy to nepomohlo.
Prohmátl jsem kapsy, abych mohl nahmatat mobil, ale pak mi opět došlo, že už ho nemám. Umínil jsem si, že hned v pondělí musím zajít do nějakýho bazaru a pořídit si novej… samozřejmě až na to, že bude z bazaru… alespoň se mnou bude ladit… oba se budeme cítit stejně použití životem.
Radši jsem se zvedl a šel zaplatit. Nebyl jsem opilej… ani kdybych se sebevíc snažil, tak to ze dvou piv prostě nešlo. Ne po mé středoškolské ethanolové minulosti… Když se to tak vezme, tak jsem byl strašný dítě. nechci mít děti už z toho důvodu, že by po mě mohly zdědit geny. Úděsná představa…
***
"Franku?" promluvil jsem na něj zrovna, když ke mně byl zády a zamykal dveře. Polekaně se otočil.
"Gerarde, to si ty…" oddechl si. "Lekl jsem se."
"Nezašel bys se mnou na kafe nebo tak?" vybalil jsem to na něj. Nechtěl jsem říkat, že zajdem do hospody, protože bych určitě pil a to by rozhodně nebylo dobrý.
"T-teď?" vyhrkl ze sebe překvapeně.
"No, totiž, jo… Potřebuju s tebou něco probrat," vyhýbal jsem se odpovědi. Jsou totiž tři věci, který prostě nerad říkám: promiň, děkuju a miluju tě. U toho poledního jsem se zarazil a došlo mi, že jsem to vlastně nikdy nezkoušel, ale určitě by mi to dělalo problémy.
"Tak dobře. Kam půjdem?" pokýval unaveně hlavou. Bylo mi jasný, že toho má za celej den dost, ale tohle už jsem nemohl odkládat. Potřeboval jsem mu říct a vysvětlit pár věcí, ve kterejch jsem chtěl mít jasno. Chtěl jsem mu to všechno říct dřív, než si rozmyslím, že mu vůbec budu něco říkat…
"Tady na rohu je nějaká non-stop jídelna a maj tam docela dobrý kafe. Co ty na to?" obrátil jsem se na něj. Nechtěl jsem ho táhnout někam, kde se mu to nebude líbit.
"Klidně," pokrčil rameny, "mě je to jedno."
***
Sedli jsme si a servírka, která nám podezřívavě pozorovala, nám donesla to kafe.
To je vážně tak moc poznat, že bych ho nejradši ojel a až teprve pak s ním o něčem mluvil?!
"Tak co si to se mnou chtěl probírat?" hodil po mě netrpělivě okem.
"No, víš, chtěl jsem se omluvit," polkl jsem a zhluboka se nadechl. Fakt jsem nechápal, proč s tím má moje ego takovej problém. "Hlavně za to, jak jsem se choval, když jsi přišel ke mně… A taky jsem ti chtěl poděkovat, žes' mě dotáhl domů z toho parku… však víš… asi jsem mlel strašný sračky, co?" snažil jsem odlehčit atmosféru, ale moc mi to nevycházelo. Navíc na to, co se dělo tu noc, jak mě našel v parku, jsem vážně měl jenom hodně mlhavý vzpomínky.
"Náhodou ne," usmál se. "Kdo je Mikey?" dodal po chvilce.
Musel jsem ztuhnout, protože se na mě starostlivě podíval.
"Promiň, jestli je ti to nepříjemný, tak o tom nemusíš mluvit… já jenom, žes' mi tak říkal…" dodal potichu.
"To je v pohodě… Mikey je-" zarazil jsem se, "-byl můj brácha."
"Jak to myslíš, 'byl'? Oh, panebože, promiň," dal si ruku před pusu, když mu došlo, co jsem tím myslel.
"V pohodě…" mávnul jsem rukou, "Už jsem se tím jakž takž srovnal…"
"Mrzí mě to," omluvně se na mě odíval.
Smutně jsem se na něj usmál. "To mě taky, Franku… ani nevíš jak."
"Neřeš to…" zakroutil jsem hlavou. "Co se stalo, stalo se a ať už budu dělat cokoli, nemůžu to změnit. Kdyby se to nestalo teď, stalo by se to jindy-" zarazil jsem se. "Ježiš, dneska mám zase svou filozofickou náladu," zašklebil jsem se. "Radši mě neposlouchej nebo budeš donucen k útěku," zasmál jsem se.
"Ještě nikdy jsem nepotkal nikoho jako ty, víš?" promluvil po chvilce ticha.
Nevěděl jsem, jak to mám chápat. "A má to být kompliment nebo ne?"
"No já vlastně ani nevím," pronesl zamyšleně a pak se začal smát. "Většina klu- … ehm… lidí, co jsem potkal, byli buď suchaři nebo naprosto nezodpovědný děti," trochu se zakoktal… co to vlastně chtěl říct? Většina kluků? Trošku jsem se zavrtěl. Co když je vážně na kluky?
"Ani se nedivím," řekl jsem, když jsem se vzpamatoval.
"Cože?" zamračil se. Asi to bral jako urážku.
"No, je statisticky dokázáno, že devadesát procent z každýho národa jsou pitomci," koukl jsem na něj jakoby nic.
Zase se začal smát. Slušelo mu to, když se smál.
"V pondělí je pohřeb," zamumlal jsem první myšlenku, která mě napadla. A to už jsem pěkně dlouho neudělal, abych někomu jen tak na potkání vyprávěl, co se mi honí hlavou.
Nic na to neřekl co. Taky bych nevěděl, co na to říct.
"Já… vůbec nevím, jak to tam zvládnu," pokračoval jsem v samomluvě. "Kdyby tam byl se mnou, tak bysme zůstali na prvních deset minut obřadu, a pak by sme si šli zapálit za kostel… a teď už nebudu mít komu půjčovat zapalovač." Tak nějak to na mě zase všechno dopadlo. Bylo mi sice jasný, že by se mi Mikey za moje dosavadní chování pořádně vysmál, ale nemohl jsem si pomoct.
"On už mi nikdy neřekne, že jsem směšnej… bude mi to chybět," konstatoval jsem svoji poslední myšlenku nahlas a dopil hořký kafe z otřískanýho hrnku.
"A pomohlo by ti, kdybys ten zapalovač půjčil mně?" zeptal se najednou a trochu nervózně se usmál, jako by se divil, že to vůbec vypustil z pusy.
Zaskočil mě. Nečekal jsem to. Ale otevřelo mi to oči. Ucítil jsem, jak se mi v těle hromadí hromada vděku. Už jsem se na něj nedíval jako na Franka k ojetí, ale jako na Franka-člověka.
"Já… ehm-" koktal jsem, protože jsem nevěděl, jak říct to, co jsem říct chtěl.
"Promiň, byl to kravskej nápad; už radši mlčím," zavrtával pohled směrem k hraně stolu.
"Ne, ne!" vyhrkl jsem rychle, až jsem si na židli poskočil. "Chtěl jsem jenom říct, že ani nemáš ponětí, jak moc si toho vážím… ale nemůžu to po tobě chtít."
Na tváři se mu objevil nadějný výraz.
"Půjdu rád," usmál se.
To mi něco připomnělo.
"To zní jak odpověď na pozvání do kina," rozesmál jsem se. Byl jsem sice sarkastickej až hanba, ale tak co už… "Akorát tě musím upozornit, že to nejspíš žádná zábava nebude."
"Mě je to jasný; nebude to můj první pohřeb… ale doufám, že na dlouhou dobu taky poslední. Teda až na ten můj vlastní - na tom nesmím chybět," zašklebil se.
"Jo to máš pravdu, to si přece nemůžeš nechat ujít… ale myslím že budeš sedět ve spešl lóži hned u pódia."
***
Až teprve doma, když jsem si náš rozhovor znova v hlavě přehrával, mi došlo, jak moc morbidní témata jsme si vybírali. Jsem nenapravitelej…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DeeTee DeeTee | Web | 10. června 2008 v 20:46 | Reagovat

supa...tento pribeh je proste super... tesim sa na dalsi diel...

2 Dannie Dannie | Web | 10. června 2008 v 22:47 | Reagovat

súhlasím s názorom DeeTee :) táto story je vážne krásna :P

3 Simka Simka | E-mail | Web | 12. června 2008 v 18:20 | Reagovat

Erm, moja duša piští po ďalšom dieli xD nádhera,a myslím, že všetky hlavné postavy si zaslúžia hlavné písmená heh ( asi neviete čo myslím, že? mrk na komenty predtým XD) teda až na doktora a boba :P

4 pájina pájina | Web | 12. června 2008 v 22:08 | Reagovat

krásný čtivo před spaním

5 Anaj Anaj | Web | 23. června 2008 v 19:17 | Reagovat

a aj tak mi nieco na frankovi nesedi :D chova sa ako cvok! a gee teraz tiez :D

a preto sa mi tato story tak strasne paci :D

6 Dannie Dannie | Web | 30. června 2008 v 13:03 | Reagovat

nemôžem sa dočkať pokračovanie :)) kedy bude?

7 lost alone lost alone | 2. července 2008 v 22:14 | Reagovat

ahoj,máš fakt pěknej blog,beru to jednim dechem,ale škoda,že to tu nechodí rychlejc...ps:mám otázku:odkaď je ten text ze záhlaví? díky za odpověď :)

8 Anetka.ph Anetka.ph | 6. července 2008 v 19:12 | Reagovat

text ze zahlavi je muj ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.