Forgive me...

19. října 2007 v 22:41 | Anetka.ph |  Frerard
Tohle je strašná hloupost... ale pravdivá...

Sedím ve svým prázdým bytě a všechno mě bolí. Ale bolí to zevnitř. Bolí to, protože tu nejsi. Svírá se mi žaludek strachy, že mě jednou opustíš, že už tady najednou nebude nikdo, komu bych pomáhal, nikdo, koho bych utěšil, povzbudil, rozesmál. Bez tebe mi totiž do smíchu není. Bez tebe nejsem nic, jen uzlíček po konci toužících nervů bez smyslu žití.
A proto to dělám. Proto se snažím uklidnit drogami, které už dávno přestaly fungovat. Já vím, že přestaly, ale dál si je beru s nadějí, že třeba po větší dávce zapomenu. Ano, chtěl bych zapomenout, a přesto tě nechci ztratit. Nikdy… Jaká ironie…
A pak mi to vyčítáš. Vyčítáš mi, že se takhle ničím… Ale já chci, protože nejsem a ani nikdy nebudu to, po čem toužíš. Nejsem pro tebe dost dobrý! Ptáš se mě, proč to dělám a já ti neumím dát odpověď. Neumím ti říct, co všechno pro mě znamenáš. Nemám na to, abych ti řekl, co k tobě doopravdy cítím.
Totiž, že jsi pro mě celý můj svět. Že když se směješ, svítí slunce a já vím, že se můžu smát s tebou, protože jsi alespoň v tento moment šťastný. Že když pláčeš, pláču s tebou, protože mě zraňuje vidět tě takhle, zlomeného, bezbranného, nechápajícího, proč se zrovna ty cítíš takhle.
Po každém tvém vztahu jsem tady byl já, abych tě utěšil, abych ti řekl, že na světě ještě je pro co žít. Tolik lží…Pokaždé to pro mě znamenalo hlubší ránu v srdci, ale nemám ti to za zlé. Vždyť o tom nevíš… A nikdy nebudeš vědět, protože to radši budu dál zraňovat sebe, než abych mohl za to, že se budeš cítit stejně jako já teď… Můžu si za to sám…
Pokaždé, když si o ní mluvil, se ti tak krásně blýskalo v očích a mě to propalovalo kůži. A pak, když jsi chtěl, abych ji poznal, zjistil jsem, že pro tebe není dost dobrá. Nikdo není. Ani já nikdy nebudu a to mě ničí.
Jsi dokonalý. V každém ohledu. Nezajímá mě, co o tobě říkají ostatní, protože tě neznají, nechtějí poznat. Jsme jako dva protiklady. Ty energický, výbušný, já klidný a apatický. Dva naprosto odlišné druhy lidí, u kterých se nepředpokládá, že spolu budou vycházet. Ale mě na tobě nic nevadí! Každou maličkost, která mě u ostatních vytáčí k nepoznání, na tobě zbožňuju. Jsi moje droga…
Miluju to, jak se směješ, když se ti něco podaří. Miluju to, jak se ti krabatí čelo, když něco nechápeš. Miluju to, s jakou naivitou se díváš na svět, na dobro a zlo, na lásku a nenávist. Miluju to, jak se čertíš pokaždé, když si z tebe dělám srandu. Miluju to, když si můžu opřít hlavu o tvoje rameno a tiše tě držet za ruku… Miluju tě a tolik bych si přál, abys to věděl, ale vím, že nesmím mluvit, protože bych tě tím zradil. Zradil bych tvou důvěru…
Přátelství je jistý druh lásky, ale pro mě už dávno nejsi jen přítel. A mě strašně mrzí, že zrovna já, osoba, které nejvíc věříš, ti takhle musí lhát. Mrzí mě, když mi říkáš, že kdybys byl holka, tak bys mě chtěl a já ti nemůžu odpovědět popravdě. Je to na mě příliš kdyby…
Nemůžu bez tebe žít. Zní to jako klišé z červené knihovny, ale dokonale to vystihuje to, jak se cítím. Ani nevíš, jak moc mě zraňuje, když mluvíš o někom, koho bys chtěl. A já bych ti to tak strašně chtěl přát. Přát ti tvoje štěstí, i když se netýká mě, ale to prostě nejde! Na to jsem na tobě příliš závislý, příliš tě miluju…
A proto doufám, že mi jednou odpustíš… Moji sobeckost, to, jak tě podvádím, když se tvářím, že jsi pro mě jenom přítel, všechno to falešné podporování ve tvých vztazích. Nevydržel bych se totiž dívat na tvůj bolestí stažený obličej, protože tě nepodporuju. Doufám, že mi někdy odpustíš ty strašné věci, co tady říkám, ale já už to nemůžu vydržet, už nemůžu dál! Trhá mě zevnitř, když jsi šťastný s někým jiným a mě naprosto vynecháváš ze svého života. Je to jako tisíce chladných hlavní pistolí u spánku. Příliš tlaku, příliš lásky, příliš nenávisti, příliš ticha a příliš slov…
Miluju tě víc, než jsem kdy věřil, že ještě budu někoho milovat.
Můžeš mi, prosím, odpustit?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wex Wex | Web | 28. října 2007 v 10:32 | Reagovat

Moc se mi líbí styl jakým píšeš...bravo...;)...nevadí když si tě dám do oblíbených??

2 Anetka.ph Anetka.ph | Web | 28. října 2007 v 15:00 | Reagovat

sem ráda, že se it líbí jak píšu

klidně si mě do oblíbených dej :)

3 Anett Anett | Web | 4. listopadu 2007 v 10:46 | Reagovat

Moc pěkné, na tvé stránky jsem zavítala poprvé ale docela mě zaujal styl psaní. Je to hezké. Jo dala jsem si tě do oblíbenejch.

4 Tea Tea | E-mail | Web | 12. listopadu 2007 v 11:23 | Reagovat

Wow, fakt nádherně popsaný, tolik pocitů... super!!

5 Lulusha Lulusha | Web | 27. prosince 2007 v 11:26 | Reagovat

Woooooe..perfektní

6 DeeTee DeeTee | Web | 24. února 2008 v 2:27 | Reagovat

wow... dostala si ma, mám pocit, že mi po líci steká slzička... je to krásne... vlastne nenormálne smutné, ale aj tak nádherné... ok, už som si tou slzou istá... ten opis pocitov je naozaj dokonalý... xD

7 Sally Sally | E-mail | Web | 23. dubna 2008 v 17:42 | Reagovat

Dokonalý.

8 Laura Laura | Web | 19. května 2008 v 19:10 | Reagovat

Ah! Krásný!!!!!!! Prostě parádně vyjádření pocitů...... určitě si od tebe ještě něco přečtu.

9 Danduliškáá Danduliškáá | E-mail | Web | 28. května 2008 v 16:33 | Reagovat

TAkovy mno...Pravdivi xD A zajimavy..NEvim...Nemam slov proste...

10 enys enys | Web | 31. května 2008 v 23:39 | Reagovat

FUCK!Tohle je nejlepší jednorázovka,co sem kdy četla *tleskám* .... je to MOC!! dobry .... nemám na to víc slov ......

11 Jannica Jannica | Web | 8. listopadu 2008 v 9:23 | Reagovat

Je to dokonalý. Je to úžasně napsaný. Dostalo mě to.... Fakt nádera =)

Krásně píšeš.  Málokdo dokáže takhle rozepisovat pocity..

A chudák Gee...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.