Fated - Part One

1. července 2007 v 13:53 | Anetka.ph |  Waycest
Ehm... no... co bych k tomu řekla? Waycest? Oh yeah!
Jo a ještě uporoznění: nevhodné pro mladší 18-ti let... věřte mi - já to psala :)
Za komenty budu vděčná.

Fated
Bylo půl jedné v noci a polovina flašky vodky vypitá. Gerard Way se věnoval své obvyklé noční činnosti, opíjel se. Sám už nevěděl ten původní důvod. Teď už tu prostě byla jen ta potřeba utéct, být neviditelný, ztratit se ve vlastním světě a potom v bezvědomí.
Vždyť co jiného by taky měl dělat? Přátele neměl, nepotřeboval je. Vlastně ani nikoho neznal; jedině pár lidí ze školy, do které stejně většinou radši nešel. Neměl důvod, byla to ztráta času. Navíc, nechtělo se mu poslouchat ubohý poznámky od ještě ubožejších spolužáků na jeho adresu. Nikdy se ho ani nepokusili poznat… a on to po nich nikdy nežádal.
Jeho nejlepším a taky jediným přítelem byl Mikey. Jo, jeho brácha. Pro někoho to možná bude znít trošku podivně, ale Gerardovi to přišlo tak samozřejmé, jako neustále ubývající tekutina v láhvi. I když byl Mikey mladší, dokázal ho pochopit, vyslechnout, povzbudit a vysvobodit z jeho věčných depresí.
Ty deprese Gee vpodstatě miloval. Miloval je a utápěl se v nich jako Titanik neustále klesající k navždy nedohlednému dnu temného oceánu. Byly únikem a zároveň klecí reality, ubíjející skutečnosti, neustále stejného plynutí času.
Ani holku žádnou neměl. Zase… A kdo by s ním taky chtěl něco mít, že? Byl to přece ten divnej týpek, co je věčně opilej nebo tak alespoň vypadá. A ty, které se o něj někdy zajímaly, brzo ten zájem zase ztratily. Ale jemu to bylo fuk. Ještě nikdy nepotkal takovou, co by za to stála. Středem jeho vesmíru byl a vždycky bude Mikey.
MIKEY?! Ne, už mi hrabe; začíná se ze mě stávat takovej magor, za jakého mě všichni mají… tu flašku už bych si vážně měl nechat na zítřek… Ale kde vůbec je Mikey? Gee vykoukl z okna, viděl jen černo. Neměl by být dávno doma? pokračoval v toku myšlenek. A proč se po něm máma neshání? No jistě, ta už dávno spí.
Chtěl na něj počkat a pořádně mu to vytmavit, pokud možno za střízliva, ale po chvíli opět sáhl po alkoholu. Gerard se o bráchu bál, ale přiznat si to nechtěl.
Ráno ho bolestivě probudila cizí ruka. Nebyl to nikdo jiný než Mikey. Nikdo se o něj nestaral tak, jako se staral on. Vždycky večer po něm uklidil prázdné láhve a ráno ho, i přes hlasité výtky z Gerardovy strany, pracně budil. Ale tohle všechno, všechno, co pro něj Mikey kdy dělal, mu bylo momentálně jedno, protože z jedné hlavy měl dvě a veškeré svalstvo vypovědělo funkci.
"Hmmh!"
Víc ze sebe nedostal a ohnal se po zákeřné ruce, která právě lomcovala s horní polovinou jeho těla.
"Gee, no tak, vzbuď se! Musíš vstávat… vyspat se můžeš jinde, ale máma tě musí vidět odcházet," snažil se Mikey.
"Cože?" vydal ze sebe nechápavě Gerard a opět zavřel svoje právě otevřené oči.
"Nic," povzdechl si Mikey. "A vstávej, dělej!" křikl nakonec, strhl z něj přikrývku a dotáhl ho do koupelny.
"Tak co? Zvládneš to sám?" zeptal se, nejspíš mluvil do větru, podíval se na hodinky a opět si povzdechl. "Ne… jako obvykle… nevadí." A začal Gerarda zbavovat oblečení, tak jako každý ráno. A zato mu jeho zvrhlejší já děkovalo. Sice se toho děsil, ale Gee se mu líbil. Měl svůj styl, svoji hlavu a byl takový, jaký byl. Žádná přetvářka a vůči Mikeymu ani žádné lži. Mikey chtěl být vždycky jako on. Ale ne, nebyl jeho vzorem, byl… no prostě Gee.
Pustil na něj studenou vodu.
"Ááá!" lekl se, ale Mikey se na něj jenom zamračil.
"Nech toho a pohni si!"
Hodil po něm ručník spolu s čistým oblečením a strkal ho z koupelny. V kuchyni do něj ještě stihnul nalít hrnek kafe, a už se pakovali z domu.
Školu Gee jako obvykle prospal, ale už se docela těšil, až si zase vytáhne skicák a něco načmárá. Pěkně dlouho ležel někde na dně skříně a relaxoval.
A tak doma začal onu skříň prohrabávat, ale kde nic tu nic. Pak už jenom zoufale prohazoval oblečení.
Najednou z nějakejch kalhot něco vypadlo.
"Fuck!" ulevil si Gee a už se pro to shýbal. "Co to kurva je?!!!" Hleděl na pár pytlíčků plných bílého prášku. Podíval se na kalhoty, co držel v jedné ruce a na drogu, kterou držel v druhé ruce. Jeho oblečení to rozhodně nebylo.
"Mikey?" zavolal směrem ke kuchyni. Bože! Ať to není to, co si myslím! Doprdele, Mikey, co to děláš?!
"Hmph? Co chceš? Jím!"
"Můžeš na chvilku? Hned!" na poslední slovo dal důraz.
"Hmph, už du," a ozvalo se dupání.
Mikey vešel do pokoje a uviděl, jak Gerard drží jeden z pytlíčků.
"Není to tak, jak si myslíš-" snažil se hned bránit, ale Gerard ho přerušil.
"Děláš si ze mě srandu?! Jak mi TOHLE můžeš vysvětlit?!" Gee zrudnul.
"Ale to není kokain-"
"Jo? A co to teda je?! To včera sněžilo nebo co?!" začal být sarkastický, protože dobře věděl, že letošní zima je extrémně teplá. Ještě nespadla ani jedna vločka.
"Necháš mě už sakra alespoň jednou domluvit?!" naštval se Mikey. "Je to vtip."
"Vtip? Cože? Co to meleš?!" mračil se Gerard.
"Jo, vtip… S Rayem jsme to chtěli rozházet po škole, abychom měli volno, až by to tam prohledávali!" uculil se mladší bráška.
"Ježiši, Mikey!" vydechl úlevou Gee. "Vyhodili by tě ze školy, kdyby na to přišli!"
"Že to říkáš zrovna ty!" Mikey už se spokojeně usmíval.
"Kde ste na to sakra vzali prachy?"
"Je v tom cukr," řekl Mikey s absolutní samozřejmostí.
"Cukr?" vyprskl Gee smíchem.
"Jo."
"Jste magor, Michaele Wayi!" Gee se snažil zachovat si vážnou tvář.
"Ne větší než vy, pane Wayi," dodal Mikey a to už se oba od smíchu lámali v pase.
"Měl jsem o tebe strach," vyklopil ze sebe tiše Gerard, když se konečně uklidnili.
"Promiň," dotkl se Mikey jeho ramene.
Gee se shýbl do skříně pro další flašku. Když ji uviděl, dostal chuť se zase opít. Do němoty.
Ale Mikey ho chytil za ruku. "Nesmíš tolik pít."
"Budu pít tolik, kolik budu chtít," ucukl Gee rozmrzele.
"Myslím to vážně, měl bys přestat."
"Nemám důvod a ty mi nebudeš říkat co můžu a co ne! Dívat se na mě nemusíš," dodal a naštvaně vyrazil z pokoje a pak i z domu. Nezapomněl za sebou pořádně zabouchnout dveře.
Mikeymu to bylo líto. Chtěl mu jen pomoct… ostatně tak jako vždycky.
Gerard byl rozzuřený. Napřed mu Mikey přichystá takový pěkný překvápko, a potom tohle! Na druhou stranu ho to mrzelo. Nechtěl po něm křičet. Mikey nemohl za jeho problémy, ale moc se staral.
Dlouho do noci se procházel po nočním městě. Uklidňovalo ho to a navíc si potřeboval pročistit hlavu. Onu flašku někde vytratil a ani si toho nevšiml.
Když se vrátil zpátky domů, do pokoje za Mikeym se mu moc nechtělo. Věděl, že on spát nebude. Určitě na něj počká, aby u mohl vytknout, že jde pozdě.
Ale červíček svědomí v něm hlodal neustále víc. Nakonec se přece jenom rozhodl jít do pokoje. Spát přece musí!
Vešel a tiše za sebou zavřel dveře. Na Mikeyho upřel psí pohled.
"Promineš mi to?"
Mikey ležel na posteli, koukal do stropu, ruce za hlavou a dělal, že neslyší.
"Ale no tak, Mikey…" zaškemral Gee a sedl si k němu na postel.
"Tak jo, ale mám podmínku," podíval se na Geeho a prudce se posadil. To ale Gerard nečekal, a proto nestihl uhnout. Ucítil Mikeyho dech na svém krku, a pak už jen tvrdost podlahy. Přeběhl mu mráz po zádech, ale nebyl si jistý, jestli to bylo z toho pádu.
"Ježiš, sorry, brácha! To sem nechtěl," vyjekl hned Mikey a začal Gerarda tahat ze země. Užíval si, že mu může být tak blízko, ale něco mu v tom nehrálo. Bože! uvědomil si. Mě Gee přitahuje! Jsem úchyl, co se mu líbí vlastní bratr!
"Hhm! A jaká je ta podmínka?" Gee měl co dělat, aby na něj nebylo poznat, že si narazil pozadí. Teď to nechtěl zkazit.
"Chtěl bych si s tebou povídat… tak jako jsme to dělali dřív," zněla odpověď.
Gerard si v duchu oddechl. "Už jsem myslel, že ti budu muset prát ponožky," a zatvářil se zhnuseně.
Mikey se najednou začal hrozně smát. Válel se u toho po posteli jako Medvídek Pú, když ho píchla včela.
"Týjó, ty máš výtlem," zakroutil Gee hlavou a přidal se k Mikeymu. Začali se lechtat. Skončilo to tím, že se Gee jakoby náhodou otřel svoje rty o Mikeyho krk. Chtěl to udělat od té doby, co se tak strašně rozesmáli. Sám z toho byt tak trochu mimo, ale obě jeho já se shodly na tom, že to za to stálo. Mikey najednou strnul. Bedlivě Gerarda sledoval a nebyl si jistý, jestli to, co udělal, byla jen náhodou. Gee se to snažil hned zamluvit.
"A čemu jsme se to vlastně smáli?"
"Ten tvůj výraz, když jsi mluvil o mých ponožkách byl fakt úchvatném," smál se ještě pořád Mikey.
"Aha," dodal nechápavě Gerard.
Na chvíli se odmlčeli.
"Gee, proč tolik piješ?"
Tohle téma ho zaskočilo i podruhé. Nejdřív chtěl říct, že jemu do toho nic není, ale pak raději zvolil upřímnost.
"Můžu si dát pauzu od tohohle všeho hnusu," neurčitě kolem sebe mávl rukou.
"Ničí tě to! Není lepší si to všechno prožít? Zas taková hrůza to není," usmál se na něj Mikey a ten úsměv ho naprosto dostal.
"To bys nesměl být mnou, věř mi," odpověděl Gee a myslel přitom na to, jaké pocity v něm vyvolal Mikeyho dotyk, vůně jeho kůže…
Ještě dlouho si povídali, ale nakonec Gee se zíváním oznámil, že na to sere a jde spát. Mikey byl rád, že se alespoň jednou dozvěděl, co má jeho brácha v hlavě… nebo si to myslel.
Hmm… brácha… vybavil se mu Gerardův obličej, ruce, tělo. Cítil, že se mu trenky probouzejí. Tiše se ohlédl na pravidelně oddechující vedlejší postel a pomalu vsunul ruku pod gumu svých trenek. V tomhle stavu by stejně neusnul, tak proč si nedopřát trochu uvolnění? Zhluboka vydechl a vychutnával si přitom ty důvěrně známé pohyby.
Gee brzy usnul, ale něco ho probudilo. Nejdřív si myslel, že to jsou zvuky z ulice. Pak si však uvědomil, že to jde z vedlejší postele. Potichu otočil hlavu a uviděl Mikeyho jak… Ježiši, musím se podívat blíž! problesklo mu hlavou. Vůbec nepřemýšlel nad tím, co dělá a tiše vstal.
Pohled na to, jak si Mikey dělá dobře ho neuvěřitelně vzrušoval. Ruka mu sama od sebe zajela do boxerek a už tam zůstala, pevně zaklíněná. Ale Gee chtěl víc! Chtěl se Mikeyho dotknout, trochu mu s tím pomoct…
Mikey najednou na své ruce ucítil jakou cizí. Vyplašeně otevřel oči a pohlédl do těch Gerardových. Ten ale nepřestal pohyboval svou a zároveň i Mikeyho rukou. Mikey proto jen slastně přivřel oči a svou ruku odtáhl, aby si mohl bratra přitáhnout blíž. Otázky se přes příval slasti a touhy nedostaly ke slovu.
Gee jemně otřel svoje rty o ty jeho, a pak prudce zaútočil jazykem na jeho ústní dutinu. Mikey ze sebe dokázal vydat jen přidušený pisklavý vzdech, protože Gerard podstatně zrychlil práci své ruky. Tvrdě pronikal do Mikeyho úst a postupně si na něj nalehával.
"Bože… Gee…" na nic jiného se nezmohl.
Gerard ještě zrychlil a Mikey se snažil přirážet, ale Gee mu to vlastní vahou nedovolil; šílel z toho, co dělal jeho starší bratr s jeho ústy, šílel z toho, co Gee dělal s jeho klínem… Pak to přišlo. Bylo to úplně jiné, než když si to dělal sám. Možná mu i samotná Gerardova přítomnost pomohla, aby se udělal tak rychle, tak moc. Nedalo se to popsat, museli jste to zažít.
Mikey se celý třásl a Gee se ho trochu snažil zklidnit jemnými polibky na krk a ušní lalůčky. Pak ho najednou kousl do krku. Mikey vyjekl, ale Gee se na něj vyzývavě ušklíbl. Mikey se nečekaně vymrštil a už seděl na Gerardovi a tvářil se záludně. Jeho ruce přitom zajížděly pod Gerardovo tričko. Gee zavzdychal; Mikey z něj dělal závisláka na jeho dotecích.
"Oh… dělej, vykuř mě!" zaskučel.
Mikey se zatvářil zmateně, ale pak se na Geeho vrhnul a po chvilce vášnivého líbání mu prokousl spodní ret. Gee sebou trhl, ale Mikey labužnicky odsál krev, která mu natekla do úst.
"Mikey.. prosím…" ael Mikey se jen usmíval s odhodláním mučit ho co nejdéle. Sundal mu tričko a jazykem obkroužil jednu bradavku po druhé. Gee se zmohl jen na obyčejné vzdychání a přitáhl si Mikeyho ke svým rtům.
Mikey si užíval výhody být nahoře a pečlivě prozkoumával jeho ústní dutinu. Kdyby se Gerard mohl, divil by se, kde se to v jeho nevinným mladším bráškovi bere, ale momentálně byl na nejvyšší metě vzrušení. Mikey si to dobře uvědomoval, ale svoje tempo zrychlit nehodlal. Mučivě pomalu mu nehty sjel od klíční kosti až po lem boxerek… a pak kousek pod něj. Najednou mu je rychle stáhnul a podával se na Geeho v celé jeho kráse. Jeho *** se ani nedotknul a jemně ho kousal do slabin. Hodlal si tyhle okamžiky pořádně vychutnat teď, když konečně umlčel ten hlas vzadu v hlavě, kterej nesnesitelně našeptával, že je to zatraceně špatný.
Něžně olízl špičku jeho *** a uslyšel, pro jeho uši uspokojivý, úlevný výdech. Gee totiž vypadal, že se brzo udělá i bez Mikeyho pomoci. Mikey ho celého vzal mezi rty. Kolem žaludu pomalu kroužil jazykem a užíval si ten pocit rozpínavého tepla v ústech.
Gerard vpletl svoje ruce do Mikeyho hebkých vlasů a to, jak se mu Mikeyho činnost líbila, dával hlasitě najevo. Zmítal sebou a snažil se přirážet, ale Mikey ho pevně chytil za boky a přitiskl ke své posteli.
"Nepřestávej… jo… Mikey… ohhh!" Gee se udělal Mikeymu do pusy, ale tomu to vůbec nevadilo. Všechno spolykal, i když se u toho málem udusil.
"To bylo… bože, to bylo…" nemohl se Gerard vykoktat.
"Já, vím," spokojeně se usmál Mikey, "bylo to skvělý," a políbil ho.
Pak si ho Gee přitáhl do náručí a unaveně usnuli. Ani jeden nechápali, jak se jim to mohlo stát, ale dřív, než na to stihl přijít, víčka se jim sama zavřela.
Když se Mikey probudil, viděl Geeho, jak sedí na kraji jeho postele a hlavu svírá v dlaních. Tiše si sednul a zezadu ho objal; cítil, jak se jeho bráška zachvěl, ale pak se mu vytrhl a podíval se na něj.
"Tohle bylo špatný, Mikey… moc špatný. A už se to nesmí opakovat… Panebože, vždyť jsme bráchové!" začínal být hysterický, když mu došlo, co to sakra udělali.
"Miluju tě, Gee," řekl Mikey smutně. Šlo to od srdce. Uvědomil si, že bez něj si svůj život nedokáže představit… a taky nechtěl.
"Ne, ne, NE! Chápeš, co se stane, až to někdo zjistí?!"
"Ale on to nikdo nezjistí, věř mi. Nemůžeme se tomu prostě poddat?" snažil se ho uklidnit. Bezvýsledně.
"Ne!" rozkřikl se Gerard. "Musíme na to zapomenout… oba!" zvedl se a odešel.
"Gee!" zavolal za ním ještě Mikey, ale odezvy se mu nedostalo; jen bouchnutí dveří. Nechal ho tam s plnou hlavou hloupých otázek, na které by byla ještě hloupější odpověď.
Gee se snažil Mikeymu vyhýbat. Pár dní se mu to docela dařilo, přesto se cítil naprosto na dně. To, co s ním zažil, bylo úžasný, dokonalý, nepopsatelný, zakázaný… Došlo mu, že miluje vlastního bratra… Děsilo ho to; a bylo to špatný…
Mrzelo ho, že po něm musel křičet; hrozně ho to mrzelo, ale kdyby to neudělal, sám sebe by nepřesvědčil, že v tom pokoji nemůže zůstat. Ale co měl dělat? Říct mu, že ho taky miluje a žít s ním šťastně až do smrti? Ani to nemusel říkat a už věděl, jak je to směšná představa. Ne… Stejně by to nešlo.
Mikey zaklepal na dveře jejich pokoje.
"Gee, potřebuju s tebou mluvit, takže zvedni ten svůj zadek t tý postele a pojď mi otevřít! Já tady totiž taky bydlím, jestli sis toho ještě nevšiml!"
"Ne, Mikey… běž pryč, chci být sám!" Gerard se nechtěl postavit pravdě do očí. Nechtěl si přiznat, že jakmile by ty dveře otevřel, musel by Mikeyho hned začít líbat, hladit… Ne, na to neměl odvahu.
Ale Mikey bušil do dveří tak silně, že je málem vylomil z pantů. Gee se naštvaně zvedl z postele a naštvaně šel otevřít. To mi nikdo v tohle zasraným baráku nedopřeje ani chvilku klidu?!
Trhnutím otevřel dveře.
"Co chceš?" vyštěkl.
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LucyA LucyA | Web | 12. ledna 2008 v 23:36 | Reagovat

teda.... Tak dlhý jeden diel a tak... šialene krásne napísaný.. Ja viem že je to už dopísané ale nemohla som toto tu nechať bez komentára... Jeto uplne mega fantastické...

2 Simka Simka | E-mail | Web | 12. června 2008 v 17:31 | Reagovat

Uhm, krásne napísané a prekvapivo dlhé- ale nebudem sa sťažovať, rada čítam a ešte k tomu toto... idem na pokračko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.